Květen 2010

Naruto Club - udělení bodů

31. května 2010 v 14:59 Informace
Kaisha získává 2 body
Aby získává 6 bodů

Jé zase chyba! Já měla u Aby 18 bodů, ale to byj její celkový počet bodů XD Za tenhle týden jich bylo 6

Diplomek for me by MikynQa

31. května 2010 v 14:47 Obrázky
Je úžasný!!!!!!!! =D Arigato =)

25. Kapitola - Rodinné setkání!

30. května 2010 v 21:58 | NiCky |  Vy v Naruto
Tak po týdnu ode mě nemáte zrovna dlouhou kapitolu, ale napsala jsem ji celou za tenhle večer XD Tak se nedivte... XDD Jinak ti co v kapitole nejsou tentokrát, tam budou zase příště =) Tak čtěte XD


Někdo jako ty nemá právo na život! Zemři! Křičel na ni ten hlásek uvnitř hlavy a Kaisha přesvědčena o pravdivosti jeho slov se divoce třásla.


Aby šla za zamyšleně za Kyosukem uvažujíc zda je pro něj jenom kamarádka nebo i něco víc. Zrovna když došla k závěru, že se do její osoby "nejspíš" zamiloval, mladík před ní se rychle rozběhl vpřed. Koukla se, co tak upoutalo jeho pozornost a tu ji spatřila. Bělovlasá dívka s chladným, ale momentálně i naštvaným výrazem sledovala chlapce, který se k ní blíží. Že by to bylo to děvče, za kterým se celou tu dobu honily? Její domněnka se hned potvrdila, neboť chlapec zvolal: "Ó má malá sestřička! Nestalo se ti nic, za tu dobu, co jsem s tebou nebyl?" Sotva to ale dořekl, proletěla kolem něj jehlice a sekla ho do ramene, které teď slabě krvácelo. "Zmiz nebo tě zabiju…" podívala se Sayuri nenávistně na svého děsného bratra. Tsukiyomi ke klukovi přiběhla a pak se podívala na tu ledově se tvářící holku. "No ták! Přece se nebudete prát! Jste přece rodina, ne? Můžeme si tu hezky pokecat bez nějakého rvaní a krvácení…" Řekla blondýna zvesela a v duchu ještě dodala: Jo, a jestli na něj ještě jednou nějak zaútočíš a zraníš ho nebo jestli mu jen zkřivíš vlásek, tak si tě vlastnoručně podám a nebudu mít slitování! "Tss, tak můj pitomej bratříček si našel další slečnu na hraní? Takže kolik jich to už máme? 1..2…3…4…5….6…7….8….9……10…..11! Chodíš už s jedenácti chudinkami najednou. Jsi takový úchylný pako, bratře!" ušklíbla se Hoozuki. On má jedenáct přítelkyň?
Zeptala se sama sebe šokovaná bloncka, ale na venek se tvářila jakoby nic: "No, já ti teda nevěřím ohledně jeho vztahů a navíc já s ním nic nemám." "To je stejně jedno. Teď oba vypalte!" Poslední větu Sayuri téměř zasyčela. "Chm!" podíval se na ní Kyosuke a přátelský úsměv z jeho tváře zmizel: "Jestli si myslíš, že tě nechám jen tak tady dělat problémy, po té co jsem tě tak pracně hledal, tak to se teda vážně pleteš. Jsi cvok, blázen, šílenec! Rozhodně ti nedovolím zdrhnout, moje malá sestřičko…" Poslední slova řekl zlověstným tónem a Aby, která z toho setkání byla doteď vedle už nerozuměla ničemu. Má její kámoš vlastně tu svou ségru rád nebo ne? Nejdřív ji chce za každou cenu najít a chránit, jenže teď jí nadává a rozhodně se nechová nijak laskavě. Ještěže nemám taky nějaký sourozence! "Hele bráško," oslovila ho bělovláska zhnuseně, " jestli si myslíš, že se zrovna já nechám chytit a odvést domů, kde mě zase zamkneš do té místnosti, která blokuje používání chakry, tak si vážně na omylu! Já hodlám projít chunninskou zkouškou a hledat Suigetsua. Rozhodně nemám v úmyslu vracet se zpátky k nám. Takže jestli nechceš, abych tě tady na místě usmrtila, tak konečně vypal!" "Hej, hej, hej!" zavrtěla Tsukiyomi náhle hlavou, "sice té vaší hádce vůbec nerozumím, ale rozhodně tě nenechám, abys mu ublížila." Dořekla a ukázala na mladíka vedle ní. "Nemusíš se o mě starat!" reagoval na to chlapec nevrle, "umím se o sebe postarat sám. Dík za pomoc při hledání mé sestřičky, ale teď už tě nepotřebuju. Můžeš jít." "He?" Vyvalila na něj blondýna oči a v duchu se tázala: Co se mu sakra stalo? Vždyť byl po celou dobu, co se znali hrozně milý…sice tichý, ale v poslední době byl stále výřečnější a rozhodně jí to, co říkal, nepřipadalo nějak špatné. Vždy se choval hezky! "Tak hele," povzdychl si kluk, "jak jsem řekl, pomohla jsi mi. Já ti za to poděkoval a teď očekávám, že odejdeš a necháš mě tu vyřešit menší rodinné problémy." "Mám takový pocit, jenž mi říká, že to nebude zrovna příjemné povídání, co? Radši bych tu zůstala a případně pomohla." Mladík k ní přistoupil a řekl: "Kolikrát to chceš zopakovat? Máš jít pryč a nechat nás na pokoji!" Pak se k ní naklonil a tak aby to Sayuri neslyšela, zašeptal: "Promiň za tohle všechno, ale prosím tě běž odsud! Mám tě rád a nechci riskovat tvůj život. Má sestřička je silnější než si myslíš." Potom se od Aby odtáhl a nahlas se jí zeptal: "Na co ještě čekáš? ODEJDI!"



Tým 11 před chvílí dorazil k věži a teď se nejistě rozhlížel kolem sebe. "Jsme tu moc brzy." poznamenala Akira, ale pak s úsměvem dodala: "Aspoň nám po přípravě naší léčky zbude ještě nějaký čas na trénování." Amaya v duchu zaúpěla. Došlo přesně k tomu, co očekávala, že se stane a čemu se tak hrozně chtěla vyhnout! Holky samozřejmě budou chtít cvičit i s ní (aspoň jedna z nich určitě) a to znamená: ŽÁĎNÉ
NICNEDĚLÁNÍ! Život je někdy tak krutý! Pokud se ovšem nestane, že čirou náhodou vám je strašně zle a vy musíte jen tak polehávat, odpočívat a nechávat se ostatními obskakovat. Na tomhle místě sice není moc věcí, které pro vás mohou hodné kamarádky udělat, ale dovolit vám v klidu lenošit přece mohou! Meekari začala v hlavě tvořit "menší plán", jenž by jí zaručil spoustu volného času, který by mohla využít k nečinnému ležení ve trávě a pozorování mraků…

Team 8 a obrázek Naruto shippuuden

25. května 2010 v 21:15 | poslala Kaisha |  Obrázky
vvfvv
vcvv

Ledová láska

24. května 2010 v 21:34 | napsala Tsukiyomi Aby |  FF Aby
Kráčím vstříc zimnímu stadionu. Sedám si na své obvyklé místo - přímo za domácí brankou. Už přichází náš tým, jásám spolu s davem. Na led nastoupil i On. Nejlepší hráč všech dob, nosí číslo 8. To je Otsuki Takumi. Nemůžu z něj spustit oči. Začíná první třetina.
"GÓÓL!!!" Křičím s ostatními. Jsme ve vedení.
"Seberte jim ten puk! A dostaňte je od naší branky!!!" Řvu na hráče v bílých dresech, ale hlavně na toho co má číslo osm na svých zádech. On jako by mě vyslyšel. Bere soupeři puk a projíždí za brankou přímo kolem mě. V tom ho, ale jiný protihráč přiráží k mantinelům. Vidím krev jak mu stéká pod helmou. Přijíždí k měnu rozhodčí. On pouze pokývá hlavou a jede na střídačku. Tam se k Takumimu vrhá týmový doktor.


Končí prní třetina. Stále je to 1:0 pro náš tým. Stále sleduji dění na domácí střídačce, ale vidím kulový. Pouze doufám, že mu nic není. Začíná druhá třetina. On vjíždí na led také. Po těle se mi rozlévá neuvěřitelná úleva.


Právě uběhla poslední vteřina třetí třetiny. Vyhráli jsme 3:1. Dva góly dal On. Nadšeně skáču a skanduju spolu s ostatními. Výtězní hráči v bílém se nadšeně objímají. Pak se otáčejí k publiku, děkují nám - fanouškům. Takumi se otáčí mým směrem, s úžasným úsměvem zvedá hokejku. Je to mířeno jenom pro mě? Blbost! Hned tu myšlenku zaháním do koutu mojí mysli.


"Hraješ taky Keirane?" Volá na mě jeden z kamarádů.
"Jasně," zakřičím v odpověď. Už je to zaběhlá rutina, že po každém utkání co naši hrají doma, mají děti (19 let xD) přátelský zápas.
"Á, přichází náš mladý Takumi. Už se bojíte co?!" Posmívá se jeden můj spoluhráč soupeři.
"Nech toho!" Řeknu mu ne moc mile.


Náš malý zápas začíná. Hned při prvním útoku projedu kolem soupeřovi obrany a dávám gól. Můj tým jásá. Znovu se rozehrává. Peru se o puk s jedním útočníkem. V tom se ozve zvláštní křup. Nevěřícně koukám na svou hokejku, která se jaksi zkrátila na polovinu své původní délky. Z tribuny se ozve smích. Všichni se tam podíváme, stojí tam On a směje se. Nejradši bych se v tu chvíli propadl do ledu. Zmizel odtud pryč.
"To sem ještě neviděl," zklidňuje Takumi svůj smích,,,vypadá to, že budeš potřebovat novou hokejku," vezme svou hokejku a jde směrem k ledové ploše. S otevřenou pusou na něj koukám. Nakonec se rozjedu k němu. Se šťastným šklebem si od Takumiho beru jeho hokejku.
"Neprohraj," řekne mi, ale to už jedu zpátky do středu ledové plochy.


Nakonec jsme je rozdrtili 4:0. S posvátnou úctou si beru jeho hokejku a vyrážím domů.
"Byl by z tebe dobrý profesionál," ozve se za mnou hlas. Otočím se. Stojí tam On. Pokrčím rameny: "Hokej mám jenom jako koníček."
"To je škoda," usměje se Takumi, "přijdeš i na další zápas?"
"Určitě!" Odpovím nadšeně.
"A nechtěl bys teď někam zajít?" Usměje se na mě.
"Že váháš!" Vyhrknu bez přemýšlení. Pak zamrkám. Došlo mi co sem práve odsouhlasil. Prvotní šok, vystřídal pocit naprosté blaženosti...



O dva měsíce později:


"Snaž se!" Obejmu naposledy Takumiho a vyrážím na své oblíbené místo - za domácí brankou.
"GÓL!!!!" Křičím z plných plic. Takumi přejíždí celé hřiště přímo ke mně. Přitisknu ruku na plastovou stěnu. On svou položí, tak že bychom se dotýkali nebýt toho plastu. Pak se otáčí a jede vstříc dalšímu výtězství.




Tak tohle jsem sesmolila při dnešním finále. Kluci díky, díky, díky. Tohle je pro Vás pokud Vás to neurazí. *kryje se před možním nebezpečím létajících puků* Úplně všem ste tím udělali ohromnou radost!!!! (kromě Rusáků xD). Krásnej zápas děkuji!!!


Naruto Club - Body

23. května 2010 v 21:19 Informace
Kaisha získává 6 bodů - stává se z ní gennin

Dneska bylo ještě získávání hodností normální, ale jinak od této chvíle jsou všechny hodnosti zvýšeny o 10 bodů XD Abyste měli větší snahu XDD

Nápad! XD

22. května 2010 v 21:46 Informace
Ahoj =D Takže všichni čekáte na další kapitolu Vy v Naruta (úpřímně se vám divím XD), ale já momentálně za 1) nestíhám přes den psát, 2) večer už se mi moc nechce XDD a tak abyste nebyli tolik nedočkaví, vám nabízím, že mi můžete na mail napsat jakoukoliv otázku ohledně Vy v Naruta a já vám jí zkusím zodpovědět. Snad to ukojí vaši zvědavost XD Ale upozorňuji: Pokud to bude něco, co má být pro vás překvápko, tak dávám přednost hádankám XD Jinak můj mail asi znáte, ale ti co ne tak: Nickolajka@spoluzaci.cz

Kachna XD

21. května 2010 v 23:12 | POSLALA KAISHA |  Obrázky
Kachna 1
bbbgg

Nábor SB =D

20. května 2010 v 21:59 Informace
Tak, jak už jste si všichni jistě všimli, mám žalostně málo sbé.. Nedávno jsem je totiž promazávala (a představte si, že jedno z nich jsem tam měla dokonce víc jak půl roku XD a ono mi za tu dobu ani jednou nenapsalo a pak už ani nic nepřidávalo na blog!). Takže se můj seznam sbínek dost ztenčil (ne, že by byl předtím o moc větší, ale stejně...XDD) a já tedy nabírám nová sb =) Ti kdo se jimi budou chtít stát, ať mi napíšou:

1) Přezdívku
2) Blog

Toť vše =)
Vaše NiCky XD

Nakonec tě ovládnu - 2. Kapitola

20. května 2010 v 20:32 | NiCky |  FF NiCky
Naruto si dal k snídani ramen, aby se trochu uklidnil. Ta noc se doopravdy stala! A on toho neznámého chlapce nechal…
Celý se roztřásl a musel se na chvíli držet stolu a zhluboka dýchat. Jak jen mohl? Copak je gay? Hned co tu větu vyslovil, udělalo se mu zle. Běžel na záchod a vyzvracel se. Když se mu pak žaludek trochu zklidnil, dojedl ramen a tentokrát jídlo moc nehltal - pořád si připadal jako na vodě a nebyl si jistý, že už nebude muset podniknout další cestu na WC. Když dosnídal, šel do koupelny, kde si opláchnul obličej. Pak se pořádně prohlížel v zrcadle a zíral na svůj odraz neschopen slova. Nakonec zavřískl: "Ááá, co to sakra je?!" Jeho oči byly takové…mno…až moc dětské, roztomilé, zkrátka divné! Několikrát s nima zamrkal a po té si je vypláchnul vodou. Když se pak na sebe znovu podíval, bylo to o něco lepší, ale stejně to něco v nich pořád ještě zůstávalo. Přimhouřil oči a zkoušel z nich ten pohled dostat, když se mu zdálo, že se mu to konečně povedlo, běžel se oblíct. Hinata říkala, že ta akce u Ino je celodenní. Také ho upozorňovala na to, aby si vzal společenské oblečení (a později mu to velmi důraze připomínala i Saku). Nakonec si navlékl jakýsi černý oblek, který mu brzy bude malý a rozhodl se, že se ještě skočí mrknout za Saiem a Sakurou, aby posoudili jeho image. Našel je oba před domem Haruno. "Ty jsi ale vážně nemožně oblečený!" křičela naštvaně růžovovláska na tmavovlasého chlapce. "Vysoký čelo" na sobě mělo elegantní červené přiléhavé šaty s rozparkem. Moc pěkné, ale Naruta to tentokrát nijak nevzrušovalo. Nad chudákem Saiem se rozesmál. Ten si na sebe vzal barevný klaunovský kostým na nějaké maškarní a Uzumaki z toho měl takový záchvat smíchu, že se nemohl ani pořádně nadechnout. Když se trochu uklidnil, dívka si ho kriticky změřila, ale nakonec s úsměvem poznamenala: "Docela ti to sluší, ale ty rukávy jsou trochu kratší ne?" "No jo, už je to dlouho, co jsem byl na nějaké významnější události. Ze všeho jsem odrostl…Hehe he!" podrbal se hlavě a pak dodal, "no nic, uvidíme se na té párty. Já zajdu pro Hin." Když dorazil před sídlo Hyuuga klanu, zrovna odtamtud odcházel Neji s TenTen. To tam budou všichni? Jak se tam proboha vejdeme? Ptal se sám sebe Naruto. Dál to ovšem nerozváděl, jelikož u vchodu se objevila dívenka, na kterou čekal a musel přímo vyvalit oči. Na sobě měla překrásné bílé kimono se stříbrnými ornamenty a vlasy si spletla do copu převázaného světlou stuhou. Je nádherná! Pomysle si chlapec a hned na to v duchu dodal: Ten kluk v pokoji byl ovšem hezčí. Uzumaki nad svým žebříčkem krásy zděšeně zamrkal a protože nechtěl, aby na něm někdo poznal jeho momentální rozpoložení, zářivě se na Hinatu usmál. Ta mírně zčervenala a došla k němu. Po té vyrazili na dámskou volenku.

U Yamanaky doma bylo veselo. Spousta jídla a pití, které mohl Minatův syn ochutnávat a kolem něho spousta přátel s kterými si mohl pokecat. Paráda! Párkrát si zatančil se svou stydlivou kamarádkou, aby se teda neřeklo a tu pokaždé nervozitou polilo horko. Liščí kluk měl právě další taneček s Hin, když tu do nich strčil nějaký další pár a oni se políbili. Po té co se od sebe odtrhli, neměla dívka daleko od mdlob a blonďáček se překotné omlouval: "Promiň, strašně mě to mrzí!" Dívčina na něj chvíli rudá koukala, pak sklopila oči a tiše řekla: "ni-nic se nestalo - byla to jen nehoda." "Hm, to jo!" pousmál se chlapec, ale v duchu si říkal. Ty nic nechápeš! Mě nemrzí ten polibek, nýbrž to, že ten od toho cizince byl lepší, mnohem lepší…

Dál vše probíhalo v pořádku. Akce trvala celý den a potom ještě dlouho do noci. Některým (Narutovi) se podařilo pořádně se opít a tak už šli radši domů. Uzumaki se Hinatě nabídl, že ji klidně ještě doprovodí domů, ovšem děvče zavrtělo hlavou a skácelo se. Takže se o něj radši postarala Sakura se svými léčitelskými schopnostmi a mladík mohl jít klidně domů vyspat se. U sebe v pokoji si sundal své oblečení a ani si nebral pyžamo - zůstal jen ve spodkách. Svalil se na postel a během chvíle usnul. Úplně zapomněl na lísteček na nočním stolku, jenž ráno našel, a tak ho velmi překvapilo, když ho probudilo něčí zachichotání. Rozespale otevřel oči a spatřil toho neznámého chlapce ze včerejška. Než blonďáček stačil nějak zareagovat, byl hoch u něj a vášnivě ho líbal.
Pak omámeného a ne zcela probraného Naruta převrátil tak, aby ležel na břiše. Po té mu stáhnul trenýrky a vniknul do něj.Uzumakiho to příšerně bolelo, za to rusovlásek sténal blahem a stále zrychloval. Brzy vyvrcholil, ale stejně pokračoval. Když byl konečně hotov, otočil si Minatova syna zase tak, aby měl u sebe jeho ústa a častoval ho hlubokými polibky. V tu ránu náš blonďáček zapomněl na bolest a objal mladíka kolem krku a ten mu zas jazykem přejížděl po rtech, po hrdle, znovu mu obkroužil rty. Tiskli se k sobě a slastně se prohnuli pokaždé, když si o sebe otřeli své penisy. Té noci světlovlasý chlapec došel k závěru, který mu navždy změnil život: Miloval tu osobu, co teď byla s ním i když byla mužského pohlaví.
Miloval ji a věděl, že už to nic nezmění, dokonce ani snaživá a do něj zamilovaná Hinata. Ani ona nemůže nic udělat s jeho láskou k tomu překrásnému, vášnivému klučinovi. A z velké části to bylo také proto, že on se nechtěl vzdát objetí a polibků svého neznámého milence. Nikdy…nikdy…

Team Gai

20. května 2010 v 15:58 | poslala Kaisha |  Obrázky
ji
kolmilké


24. Kapitola - Zlomená!

19. května 2010 v 13:39 | NiCky |  Vy v Naruto
Tak je tu další kapitolka =) Já s ní samozřejmě nejsem vůbec spokojená XD Dále se chci všem omluvit, že tam třeba nejsou, ale dneska jsem se hodně věnovala Kaishe a Keraiovi. Abych vám to vynahradila, tak se budu věnovat v příští kapitole hodně zase někomu jinému =) Jinak přeji příjemné čtení =D XD

Kahimiri byla během chvilky u Keraie a než kluk stačil zareagovat, chytla ho za ruku a řekla: "Raiton: Hiraishin - Živel blesk: Létající bůh blesků!" Chlapce zasáhl neuvěřitelný elektrický výboj a on posléze ztratil vědomí. "Chichi!" zahihňala se rusovláska, "Rikame, dál se o něj postarej ty. Já si to vyřídím s tou holčičkou támhle." Kaishe se rozhořely tváře a naštvaně vykřikla:
"Kdo je tu pro tebe malá holčička?!" Pak se koukla na svého parťáka na zemi a v duchu dodala: Samozřejmě, že já. Jeho si dostala během několika vteřin. Ale se mnou to zas tak snadný nebude! Aktivovala svůj sharingan a po té vytvořila pečeť: "Katon: Goukkakyuu no Jutsu - Oheň: Technika velké ohnivé koule!" Z úst jí vystřelila velká ohnivá koule, která tu holku z cizího týmu zasáhla. Zmizela v ní a Uchiha dívka si pomyslela: Teď uhoří! Ostatní ze skupiny se však té jejich divožence pomoct nesnažili, což se jí nějak nezdálo. A její sharingan viděl něco velmi podivného… Ukončila svou techniku a to, co uviděla, jí úplně vyrazilo dech. Kahimiri se nic nestalo, nebyla dokonce ani popálená. Přitom kolem sebe měla pořád oheň, plamínky jí tančily po kůži, ale nic jí nedělaly. "To koukáš, viď? Tahle tvá technika mi neublíží. Stejně jako ty máš sharingan, tak já mám své kekkei genkai. Jakýkoliv ohýnek je pro mě naprosto neškodný! Ovšem pro tvého kamaráda ne," pohlédla rusovláska na mladého Aburiho a labužnicky zamlaskala, "myslím, že bude stačit jeden rukojmí. Tvůj přítelíček to stejně nepřežije, tak proč ho nedodělat." Natáhla ruku a z ní vystřelil obří plamen směrem k ležícímu chlapci. V té chvíli se Kaishe v hlavě přehrál všechen čas, co spolu s tím bláznivým mladíkem strávila. Sice se často hádali a pořád pošťuchovali, ale svým způsobem to bylo fajn. I když jí jeho řeči vadili, zdály se jí také legrační a vlastně měla toho tmavovlasého hocha ráda. Vyrazila směrem k němu a jen tak tak ho chytila a utekla s ním o kus dál před nebezpečím. Na tváři cítila bolest. Dotkla se na tom místě a musela ucuknout. Ten oheň jí seškvařil kůži na pravé straně obličeje. Jindy by jí z toho bylo mdlo, ale teď ne. Bylo jí úplně fuk, že je dost ošklivě zraněná - momentálně jí záleželo jenom na tom, aby ten chlapec v jejím náručí otevřel oči a usmál se na ni tím svým pitomým, ale přesto milým úsměvem. On byl však stále nehybný a mrtvolně bledý. Dívka neměla daleko k pláči. Položila jeho tělo na zem vedle sebe, a když se na něj ještě jednou podívala, vzedmula se v ní náhlá vlna vzteku. Za tohle jí zaplatí! "Kuchiose no jutsu!" Povolala malého dráčka a ušklíbla se: "Uvidíme, jak si paní tohle je moje kekkei genkai poradí s dračími plameny!" Hned po té co to dořekla, její drak začal chrlit oheň. Jenže Kahimiri to zase nijak nevzrušilo a samozřejmě se plameny obrátily proti povolanému zvířeti. A během chvíle ho nechala Kaisha odejít domů neboť viděla, že nechat ho tu by nemělo smysl. Teď se divoženka připravovala na další útok mířený na její osobu, ale náhle se ozval Nomachi: "No ták! Já si chci taky užít! Nech mě, ať dám té tmavovlasé holčině lekci já!" "Posluž si!" kývla rusovláska hlavou na souhlas a mladíkovi divně zajiskřilo v očích. To rozhodně nevěstilo nic dobrého… Pak se přátelsky podíval na Uchiha dívku a jako nějaký starý známý jí začal povídat: "Víš, já jsem tak trochu podivín. Mám rád takový ty masochistický lidi a vůbec všechny, co mají sklony k ubližování sebe samotných." pokřiveně se usmál a pokračoval, "víš, přímo mě přivádí do extáze je sledovat. Vidět jim v očích bolest, kterou si sami způsobují. To je pro mě slast."
Při poslední větě se najednou svět kolem Kaishy rozmazal a když se zase ustálil, už nebyla v Lese Smrti, ale v hokageho pracovně. Někdo zaklepal a pak dovnitř vešel muž a s děvčetem. S ní! Co to má být? Když sledovala děj, jenž se tam odehrával, pochopila, že se dívá do minulosti. Tohle byla ta chvíle kdy jí ze zpustošeného bývalého sídla Uchihů odvedli k Sarutobimu. Cestou se dozvěděla vše o tom, co se událo té noci před několika lety a teď už jen musela vyřešit pár věcí s Hokagem a tak… Najednou se jí v hlavě ozval tichý podlézavý hlásek. Zabili ti přátele, příbuzné, rodinu, tvou drahou matku. A ty jsi pro ně ani neuronila slzy. Když ti třetí projevoval svou lítost, vůbec jsi to nebrala jako důležité. Byla jsi k tomu lhostejná a kdoví jestli za tu jejich smrt, nemůžeš sama. Ne. Ne! Odporovala dívka tomu hlasu v duchu. Zabil je ten hnusnej zrádce Itachi - já za nic nemohu! Opravdu? Hlásek nabral ironický nádech. Až na Sasukeho jsi jediná, kdo tu noc přežil a proč? Protože jsi byla pryč. Ale možná nakonec bylo správné, že jsi nebyla ze smrti své mámy ani trochu smutná. Přece jen, ona o tom mohla vedět, dokonce se na tom i podílet a tak to nikomu neřekla. Kaisha pocítila kruté poznání. Ano, její máti samozřejmě něco tušila, ale proto jí přece poslala pryč. Aby se jí nic nestalo! Anebo taky proto, že nemělo smysl nechat zabít takové budižkničemu jako ona. Posmíval se ten podivný hlásek v její hlavě. Jsi dcerou ženy, která se podílela na vyvraždění tvého klanu. Ne,NÉ, NÉÉ! Chtěla dívka zařvat, ovšem nebylo to nic platné… Jen se na sebe podívej! Nabádal ji ten hlas. Ona dokázala připustit, aby Itachi chladnokrevně pozabíjel všechny z tvého klanu a ty jsi celá po ní! Když ses to dozvěděla, bylo ti to úplně ukradený. Jsi totiž stejně bezcitná jako ona a smrt tvých známých je pro tebe nic. Nikdy si toho nelitovala… "TO NENÍ PRAVDA!" zakřičela holčina tentokrát na hlas a rozvzlykala se. "T-to n-není p-pravda…" plakala. Ale je! A výjev před jejíma očima se opět rozmazal. Když se zase zaostřil, nebyla v hokageho kanceláři, ale u sebe doma. V tom malém pokoji, co jí Sarutobi přidělil, aby měla kde bydlet. Seděla tam na zemi a přemýšlela, co by mohla udělat Keraiovi za to, jak se k ní choval. Dokonce jsi přemýšlela o tom, že by si zasloužil zemřít! Byla jsem na něj naštvaná! Obhajovala sama sebe Kaisha v duchu. No a? Každý kdo přemýšlí takhle, je zrůda bez srdce a nemá právo na život. Kdoví jestli tvé myšlenky nepřivodili jeho smrt! A znovu změna. Byla zpátky v Lese Smrti a viděla, jak se s mladým Aburim dohadují a ona si přeje, aby se mu něco stalo. Přivolala jsi jeho smrt! Ozvalo se jí v hlavě. Pak se tam objevil ten cizí tým a mluvil na ně. Jaká byla její myšlenka? Ať ji nechají na pokoji, ať si své krvelačné choutky radši vybijí na Keraiovi, ale hlavně ať ji nechají na pokoji. Byla jsem z nich vystrašená, a když mu potom ublížili, tak jsem z toho přece byla nešťastná. Namítala na svoji obranu dívenka chabě. Jak jsi říkala, potom! Vedl si hlásek dál svou. V té chvíli kdy ho zasáhla, ti to bylo šumafuk! A Kaisha viděla tu scénu, kdy Kahimiri tmavovlasého chlapce chytla za ruku a ten se pár vteřin na to, skácel k zemi. Za to, co se mu stalo, můžeš ty! V té chvíli se v dívce něco zlomilo, padla na kolena a nakonec se zničeně schoulila do klubíčka.


Nakonec tě ovládnu - 1. Kapitola

18. května 2010 v 16:33 | NiCky |  FF NiCky
Tak jsem si řekla, že zkusím taky napsat nějaký ten shounen ai a nebo yaoi. Zde máte můj 1. pokus a řeknu vám jedno: Mně se nelíbí!! XD (ostatně jako většina mé práce XDD) Chtěla jsem to udělat na víc kapitol, ale věřte, že se mi můj výtvor zdá tak divný a blbě napsaný, že v něm asi nebudu pokračovat! XD Jinak hezké čtení =D XD

Naruto se natáhnul na postel a zhasl malou lampičku na nočním stolku vedle sebe. Čekaje na spánek hodnotil celý svůj dnešní den. Ráno nevypadal moc slibně, neboť zjistil, že nemá nic k jídlu - hrůza! Naštěstí, ale měl našetřeno spoustu peněz a zašel si do Ichiraku na takovou tu lepší snídani. Když si přidával druhý ramen, ozval se za ním nesmělý hlas: "Na-naruto-kuun?" Otočil se a spatřil Hinatu, jak nervózně přešlapuje a kouká na něj. "Jé, ahoj Hin!" usmál se na ní jedním z těch svých zářivých úsměvů, "co tady děláš? Ještě nikdy jsem tě tu neviděl." "Ehm, já jsem sem vlastně šla proto, že…" zrudla a Uzumaki na ni přátelsky mrkl, "no tak! Už se konečně vymáčkni! Děje se něco?" "Eh ne, já jen… zítra Ino u sebe doma pořádá dámskou volenku a my můžeme přijít pouze, pokud sebou máme nějakého kluka. Tak jestli bys nechtěl jít se mnou?!" Sotva to dořekla, skácela se na zem.

Když se konečně probrala, Minatův syn stál nad ní a dívka málem zase omdlela. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí chlapec ustaraně. Vůbec nechápal, proč pokaždé, když ho uvidí někde, kde ho neočekává, anebo když mu něco řekne, ztratí vědomí. "J-jo, myslím, že mi nic není." odstrčila ho od sebe a rudá až po uši po něm pokukovala. Nakonec se netrpělivě zeptala: "Tak co?" "Éé, cože?" podrbal se chlapec na hlavě, jelikož mu nějak nedošlo, na co se to zrovna ptá. A děvče, jestli to bylo vůbec možné, se teď červenalo ještě víc než před tím. Naruto si pomyslel, že i takové rajče je oproti ní světlé. "N-no já jsem se…vlastně…tedy…půjdeš?" "A kam?" stále nechápal Uzumaki, který měl v některých chvílích, jako je třeba tato, strašnou sklerózu. "Na tu dámskou volenku!" skoro vykřikla dívka a neměla daleko k celkovému zhroucení. "Jo ahá!" zašklebil se nejistě mladík, "nějak jsem zapomněl, že ses na to předtím ptala." Teď pro změnu rudnul blonďáček, jelikož ho žádná holka ještě nikdy nikam nepozvala, a když ho konečně nějaká pozve, tak omdlí a po té co se probere, tak on vůbec neví, že po něm něco chtěla. A dokonce mu to ani později nedošlo! Je zkrátka beznadějný případ! "Hehe, hehe…" nervózně se zasmál, ale pak si v duchu řekl: Panebože, je to jen Hinata! Proč si z toho tak vyjukanej? "Jasně, rád s tebou půjdu!" ještě jednou se na ni oslnivě usmál a po té co odešla, dojedl svůj ramen a šel se podívat za svým týmem. Jeho růžová kamarádka ovšem neblábolila o ničem jiném než o té akci, kterou Ino pořádá a dokola hučela do Saie, co si má obléct a jak se má chovat. Chudák! Soucítil s ním mladík do té chvíle, než zahledl obrázek, který zrovna kreslí. Vlastně to ani nebyl obrázek. Byla to skoro neviditelná tečka na papíře, kterou jeho tmavovlasý přítel zakroužkoval, udělal k tomu šipku a naspal: Narutův penis. Měl chuť mu ten papír roztrhat a jeho kousíčky mu vecpat do pusy, ale nakonec se ovládnul, neboť věděl, že ten kluk je sice trochu pošahaný, ale nemyslí to zle. Pak zašel do jednoho z obchodů v Listové, kde si nakoupil potraviny, tudíž měl k obědu dongo-knedlíčky a jako vždy musel uznat, že instantní ramen je lepší. Jenže ho nechtěl hned sníst a tak si vzal radši něco jiného. Po zbytek dne se jen tak někde motal a nudil. Viděl se pak ještě s dalšími známými, ale ty měli moc práce s buď 1) hledáním partnerů na tu párty zítra (holky) nebo s 2) marným schováním se před děvčati (kluci).

Teď už byl chlapec v takovém tom polospánku, teda aspoň si to myslel, jelikož před sebou viděl obrys jakési postavy. Venku mraky na chvíli ustoupily měsíci a tak do chlapcova pokoje dopadal jeho svit. Teď spatřil osobu jasně: Byl to asi tak osmnáctiletý mladík s ohnivě rudými vlasy, kočičíma očima, které nebyli žluté, ale červené. Na tváři měl takové fousky jak on sám a zpod vlasů mu vykukovali lehce zašpičatělé uši. Oblečen byl do dlouhého kimona o něco tmavšího odstínu, než byli jeho oči. Narutovi připadal jako nějaká sloučenina člověka a té šílené devítiocasé lišky uvnitř něj. To už o ní musím mít i sny? Ptal se sám sebe a koukal, jak si chlapec sedá k němu na postel a hladí ho po tváři. Uzumaki měl pocit, že tohle není správné a že je to na normální sen až moc reálné, ale kdyby to tak nebylo, jak by asi vysvětlil tu podobu s Kyuubim? Rusovlásek se teď k němu naklonil a přímo se dotýkali nosy, po té ho políbil. V blonďáčkovi všechno křičelo, že je to podivné, ať se brání! Ale on nechápal proč? Za prvé se mu to líbilo a za druhé je to přece jen bláznivý sen. Mladík ho líbal a neustále šmejdil jazykem v jeho puse ve snaze uvést do pohybu i Narutův jazyk, což se mu také povedlo. Neznámý chlapec se věnoval jeho ústům a zároveň mu odhrnoval tričko. Po té mu horní část pyžama sundal a začal jeho hruď a posléze i břicho zahrnovat polibky. Klukovi unikl slabý sten, což bylo pro cizince jakýmsi znamením, takže mu zajel rukou pod kalhoty a začal mu ho masírovat. Po té mu stáhl tepláky, vzal mu ho do pusy a pohyboval rty nahoru a dolů. Zvyšoval tempo a blonďáček sténal už téměř pravidelně. Po chvíli vyvrcholil, rusovlásek všechna jeho spermata spolykal, a pak místo aby ho potom už nechal ho na pokoji, dál pokračoval. Uzumaki to nakonec nevydržel a ztratil vědomí.

Když se ráno chlapec probral, nevěděl, zda to co se v noci událo, byl opravdu jenom obyčejný a dost úchylný sen nebo pravda. Připadalo mu to hrozně skutečné a zároveň nemožné. O tom že se vše skutečně odehrálo, dokázal synovi Minata lístek na nočním stolku vedle.
Stálo tam: Doufám, že sis to užil - příště si totiž budu užívat já.

Diplomek pro Patty za spřátelení =D

18. května 2010 v 16:19 Obrázky
Vím, že není nijak úžasný XD Ale snad se bude líbit =)
efffffffbhh

23. Kapitola - Nebezpečí na scéně aneb příchod Kahimiri, Nokachiho a Rikama!

18. května 2010 v 14:01 | NiCky |  Vy v Naruto
Má mu ten svitek sebrat anebo nejdřív pomoct kamarádce? Teď by byla vhodná příležitost k tomu, aby ho nepozorovaně a hlavně rychle zbavila té ruličky, ovšem mezitím by se Tori mohlo něco stát… Co má dělat? Na tohle všechno se Kiyo sama sebe zeptala, když běžela ke své kámošce a Shinovi. Než však stačila něco podniknout, byla ona sama náhle pryč. Před ní stál člověk v masce, a proto okamžitě nasadila vážný výraz. I když byla ještě dítě, už dávno patřila k anbu - tudíž jí bylo jasné, že se muselo něco stát. "Co se děje?" zeptala se ostražitě nejspíše muže před ní. "To ti zde říct nemůžu, není to bezpečné. Jde o Orochimara…" odpověděl jí bezvýrazným hlasem a ona povytáhla obočí: "Cože? O co jde? Vrátil se?" Postava jí ovšem na nic neodpověděla a pouze řekla: "Pojďme jinam." Děvče se tedy zvedlo, ale najednou si na něco vzpomnělo. Vlastně nechápalo, jak na to mohlo zapomenout. "A co chunninské zkoušky? Co mé přítelkyně? Právě bojují a já jim tam určitě chybím." "Jistě to bez tebe zvládnou. Navíc z tebe bude chunnin, tak jako tak." vysvětloval člen anbu, "hokage-sama by ho z tebe udělal už dávno, vzhledem k tomu, že pracuješ s námi a patříš mezi nás, ale stejně jako ty chtěl, abys mohla být v týmu se svými vrstevníky a mít aspoň trochu normální život. Navíc by si akorát budila pozornost! Což by nám vše ztěžovalo, neboť tvé členství v naší skupině má být utajeno. Proto jsi musela zůstat genninem, abys mohla být s ostatními a nevzbudila v nich žádné podezření. Ovšem teď jsou chunniské zkoušky někdo se stane chunninem, někdo zůstane pořád gennin, ale v každém případě tvá hodnost nebude tolik nápadná jako na začátku" "Ano, chápu." přikývla Kiyo, ale stejně jí ještě něco dělalo starost, "ze mě hokage-sama chunnina udělá, jenže co Tori a Aki? Ty beze mě přece neprojdou…"
Muž mávnul rukou: "Mohou to zkusit jindy. Teď už musíme jít! Je to velmi důležité."

"Nechceš mi přečíst pohádku před spaním?" škádlil Kerai Kaishu, která momentálně držela hlídku. On měl spát, ale bohužel ne a ne usnout. Tak se rozhodl si čas krátit zlobením té Uchiha dívky. "Ty ještě posloucháš dětské příběhy na spaní? Tady je vidět, kdo z nás je větší mimino." podívala se na něj s úšklebkem.
"Přesně," pokývl chlapec hlavou, "ty!" Dívčina mu na to nic neřekla, jelikož se rozhodla, že ho zkusí zase ignorovat a pokud vydrží, tak ji nechá na pokoji. "Mlčení je souhlas, takže přiznáváš, že malý děcko tu jsi právoplatně ty." pokývl vševědoucně kluk hlavou a holčina měla co dělat, aby se na něj vzteky nevrhla, ale ovládla se. Po chvilce děvčeti zakručelo v břiše. "Ú!" zaúpělo, "já mám hlad." "Klid, kolem je určitě spousta všelijaké havěti, kterou si můžeš dát k jídlu." zářivě se usmál mladý Aburi, "hm, taková hrst syrových křupavých pavoučku…" "To je odporný!" uklouzlo dívence a okamžitě se zlobně podívala na culícího se mladíka. Než však mohlo dojít k nějaké hádce, ozval se hluboký cizí hlas: "Ale, ale, koho to tu máme? Nějaký další tým, viď Kahimiri?" Před nimi se objevila tříčlenná skupina a dosud mluvící muž se obrátil na dlouhovlasou rusovlásku s divokým pohledem v očích. "Máš pravdu, Nokachi! Tahle ta mláďata tu jsou jen dva, to je divné. Jestlipak u sebe mají svitek. Co děti? Máte?" "Nejsme žádné děti!" vztyčila Kaisha hlavu vysoko a pokračovala, " a ten pitomej svitek nemáme. Nešťastným omylem jsme ho zničili, tudíž můžete zase odejít a nechat nás na pokoji." Snažila se mluvit normálně, z hlasu jí stejně však nepatrně zazníval strach. Žena se zvonivě zasmála: "Ou, vážně? Já bych řekla, že tu ruličku má u sebe ten třetí z jejich týmu, co tu chybí. Souhlasíš Rikamo?" Třetí člen jejich skupiny - pohledný mladík - odpověděl: "Kdoví, ale v každém případě neuškodí si je trochu podat a udělat si z nich takové rukojmí, které pak vyměníme za jejich svitek, jenž by u sebe mohl mít ten zbývající gennin. A pokud jej dopravdy už nemají…" "…čeká je smrt." dokončila divoženka a olízla si lačně rty. Kerai se ušklíbl: "to si jako myslíte, že zrovna někým jako jste vy, necháme porazit? Tůdle!" Vyplázl na ně jazyk a v jeho očích nebylo ani stopy po děsu. "Zahráváš si s ohněm, mladíku!" zasyčela Kahimiri, ale pak se chtivě usmála: "chlapce jako ty mám ovšem ráda. Mají měkké maso a mladou krev." Po tom co to dořekla, na ně zaútočila.

Akira radostně zvolala: "Hele, za chvíli už budeme tu té věže!" A opravdu, stavba jim teď byla blíž než kdy dřív a to za tak krátkou dobu. "Potom už tam jen musíme počkat na nějaký tým, co bude mít svitek, který potřebujeme, a bude to!" "Hm, jo…ale stejně nevím, co tam budeme dělat tak brzo. Na vymýšlení pasti nepotřebujeme takovou dobu." zavrtěla hlavou Amaya. "To sice ne," souhlasila její kamarádka, "ale nějaký tým se tam může objevit už dřív ne?" Při těch slovech pomyslela na Gaaru, ale okamžitě tu myšlenku odkopla. Jsou chunninské zkoušky - teďko by si s ním sotva rozumně popovídala, obzvlášť když se tak změnil. On byl vlastně takovýhle, ještě když žila v Písečné. Ale k ní se vždycky choval o něco líp než k ostatním a ona se ho snažila zbytečně nerozčilovat. Přesto že už tehdy věděla, že zabil nějaké lidi, se s ním kamarádila. Pak z vesnice odešla a teď když ho po dlouhé době zase viděla, měla pocit, že se jeho já ještě víc zhoršilo a on je ještě děsivější než předtím. Navíc, jak se zdá, nemá v plánu se s ní přátelit… Při té myšlence si zničeně povzdychla.

Sasuke

17. května 2010 v 19:34 | POSLALA KAISHA |  Obrázky
dccc