Březen 2011

Moje AMV

30. března 2011 v 18:15 | NiCky
Tak se tu zase ozývám XD. Před nějakou dobou jsem zkoušela vytvořit svá vlastní AMV. Momentálně přemýšlím nad tím ,že bych zase nějaké udělala. Mám ovšem jeden malý problém...jakou písničku? Pokud byste měli nějaké nápady, tak mi je napište do komentů... Kromě toho by mě zajímal váš názor na má dosavadní AMV. Které myslíte, že je nejlepší?






Ahoj XD

27. března 2011 v 20:12 Informace
Už to jsou zase nějaké dva týdny, co tu nic nepřibylo...a to jsem tu kapitolu chtěla napsat tenhle víkend XD. Co se dá dělat...budete si muset ještě počkat. Jinak výsledky soutěže se tu taky hned tak neobjeví, neboť je tu ještě pár nejasností s jedním soutěžícím.

47. Kapitola - Přátelství balancující na hraně.

4. března 2011 v 22:57 | NiCky |  Vy v Naruto
Konečně jsem se donutila k dopsání téhle kapitoly XD. Vím, že mi to trvalo dlouho... Tak snad si aspoň počtete...XD
"Jsem vážně zklamán…" Prohlásil Omahi svým typickým hlasem a jeho tým měl, co dělat, aby zakryl svoje rozhořčení. Jediný, kdo na to nijak nereagoval, byla Yuni. Jenže u té to už dávno nebylo nic divného… "To snad nemyslíte vážně?!" vylítla Akira, "my všichni jsme přece postoupili! Měl byste na nás být hrdý!" "Jak prosím?" zasyčel její sensei, "podle mého názoru, jste se nijak nevyznamenali. A zrovna ty ani trochu! Pokud by se ta holka, s kterou jsi bojovala, celou dobu nedržela zpátky a nakonec se nevzdala, tak bys s tím svým poskakováním a mácháním katanou neobstála ani chviličku!" Dívce to vyrazilo dech. Sice si byla vědoma svého snadného vítězství, ovšem až doteď se kvůli tomu nijak netrápila. Prošla vyřazovacím kolem a to bylo hlavní! Jenže teď, když s tím přišel Omahi, tak z ní všechna radost a spokojenost vyprchala. Amaya vidíc kamarádčinu sklíčenost vrhla na svého mistra nasupený pohled. "Netvař se takhle, ty se taky nemáš čím chlubit," ušklíbnul se sensei, "ta Sayuri Hoozuki je stokrát lepší než ty a vděčíš jen tvému velkému štěstí, že jsi ještě mezi námi." "CO?! Pro vaši informaci jsem si během mého souboje všechno naplánovala! Tomu se říká STRATEGIE, víte?!" Zelenovláska byla opravdu naštvaná, takže pozapomněla na to, jak snadno se její učitel naštve. Teď se mu v očích zle zablesklo a ona věděla, že přestřelila ještě dřív, než se začala propadat do černočerné tmy. Potápěla se stále hlouběji do strašlivé temnoty a odevšad se ozýval Omahiho hlas: "Vážně nechápu, jak jste mohli za těch pár dni v Lese Smrti, tak zdivočet. Doufal jsem, že už jste si stačili znovu uvědomit, kde je vaše místo, jenže to je nejspíš nad vaše síly. Pokusím se tedy trochu osvětlit tvoji paměť." Amaya chtěla něco namítnout, ale z úst jí nevyšlo ani slovo. Pokusila se pohnout, avšak marně. Jediné co mohla, bylo padání dolů. Cítila, jak začíná mít v hlavě prázdno…a do něj se pomalu vlévala děsivá černota. Zatemňovala jí mysl a pomalu si prodírala cestu k jejímu srdci. Konečně se ozval výkřik, ovšem slyšet byl pouze uvnitř ní.


"Konečně doma…" Zavýskla Kaisha nadšeně a svalila se na svojí postel. Má měsíc volna, toho se musí řádně využít. Už to viděla před očima. Každý den bude spát, jak dlouho bude chtít a hned po snídani vyrazí na nákupy. Pořídí si spoustu nového oblečení a dalších věcí. Oběd si dá v Ichiraku nebo někde jinde ve vesnici a… Náhle své snění přerušila. Došlo jí, že by ten volný čas měla využít k trénování, jak jim radil ten kašlající rozhodčí. Dívce rázem poklesla nálada, ale po chvíli soustředěného přemýšlení vyskočila na nohy a sama pro sebe zvolala: "Však já jim ukážu! Budu tvrdě cvičit a všechny porazím!" Po těchto slovech pohodila vlasy a doslova vystřelila ven.


"Hm…hm…" Bručel si Kerai pro sebe, zatímco se studoval v zrcadle. Musel uznat, že lékařský tým odvedl dobrou práci. Vůbec není poznat, že by to ucho bylo přišité. Obával se, jestli není trochu nakřivo, ale vypadá to, že je všechno v pořádku. Dělal si hloupé starosti a to jen kvůli té hloupé Uchiha holce. Povzdechl si, když si vzpomněl, jak se na něj podivně dívala. Když se jí zeptal, co má za problém, zrudla a vykřikla: "C-co? Já žádný nemám! Za to ty ho máš! Máš uši rozdílně vysoko!" Chlapec se nad tou vzpomínkou pousmál a pak lehce zavrtěl hlavou. Koho by napadlo, kolik srandy si s tím paličatým děvčetem užije? Jeho určitě ne…


Amaya měla pocit, že slyší něčí hlas, ale nechtěla se probudit. Byla ještě moc unavená. Co se to jenom stalo? Omahi… Sotva na to jméno pomyslela, udělalo se jí špatně. Kromě toho se jí také vybavilo, co se stalo. Ten šílenej sadistickej sensei na ní zase použil tu svou pitomou techniku! Kolikrát jí to ještě udělá? Kolikrát? Pomalu rozlepila víčka a posadila se. Hlava jí třeštila a viděla lehce rozmazaně. "Jsi v pořádku?" Ozvalo se vedle ní. Pomalu na tu osobu zaostřila. Byla to Yuni. Sledovala ji svýma tmavýma očima a kupodivu se tvářila ustaraně. Už dlouho se na její tváři neobjevila nějaká emoce, možná je tohle změna k lepšímu? Byla by nad tím Meekari přemýšlela déle, kdyby si neuvědomila, že nikde nevidí svou druhou kamarádku. "Kde je Akira?" Zeptala se ostražitě a hned na to zaskučela. Přidala si naprosto strašně. Skoro jakoby se jí ta hlava měla každou chvíli rozskočit. "Neboj, je v pořádku," řekla Ewari a málem dodala: na rozdíl o tebe. Naštěstí se včas zarazila a místo toho poznamenala:"Chtěla tu počkat, dokud se neprobereš, ale potřebovala si něco zařídit, a tak jsem jí navrhla, že se o tebe postarám sama." "Hm, díky," pousmála se Amaya dosti křečovitě a nakonec se osmělila položit otázku, jež ji zajímala nejvíc. "Kde je Omahi?" To jméno ze sebe vysoukala se značným úsilím a div se jí z něho nezvedl žaludek. "Odešel chvíli po té, co jsi zkolabovala. Netvářil se moc přívětivě…" odpověděla Yuni, "možná bys ho neměla tak dráždit." "Cože?" Vykulila zelenovlasá dívka oči, "copak jsi úplně ztratila rozum? On nás věčně shazuje a normálně se vyžívá v tom, když nás může trápit! Na to být naštvaná jsem měla právo! Ty to tak necítíš?" "Ne…já si naopak myslím," Ewari se nervózně podívala stranou, "myslím si, že ta chyba je v nás a ne v něm." Amaya na ni šokovaně zírala a potom se pomalu zvedla. Pořád jí bylo strašně zle, sotva se držela na nohou, ovšem kamarádčinu pomoc odmítla. "Jestli…jestli to opravdu cítíš takhle, pak už si nemáme co říct." Zašeptala a nejistým krokem se vydala pryč. Cestou se opírala o všechno možné, ale nezastavovala. Snažila se dostat co nejdál od místa, kde stála Yuni s nic neříkajícím výrazem ve tváři…


Pár mých keců...XD

2. března 2011 v 18:02 Informace
Ahoj, už dlouho jsem vám sem nenapsala nějaký ten svůj výžblebt. Sama sebe se ptám, proč jsem tak málo aktivní? Odpověď je mi naprosto jasná: NiCky se ulejvá XD. Už kdovíjak dlouho mám rozepsanou kapitolu VvN, ale dopsat ji? Ne, k tomu se má maličkost (ale v budoucnu slavná osobnost) ještě nedostala. Dát sem něco jiného? Třeba video nebo obrázky? Ehm, je fakt že má snaha ohledně jejich přidávání se už zase vytratila *hahaha*. No, jediné k čemu jsem se nakonec dokopala, bylo napsat tenhle pochybný text...jak smutné, tohle si tenhle blog určitě nezasloužil *ano, konečně ji dostihla vina*. Co se týče soutěže, dneska jsem zjistila, že dnešek je poslední den, do kterého jste mi měli poslat obrázky (ach, jak brzo na to vaše NiCky přišla, co? XD) Chtěla bych se zeptat, jak jste na tom? Potřebujete víc času nebo ne?