Vy v Naruto

50. Kapitola - Konečně vyznání lásky, aneb to na co jste dlouho čekali!

4. září 2011 v 22:38 | NiCky
Gomen... Já vím, už dlouho nebyla kapitola....naposledy 11. května 2011 v 21:15. Tuhle jsem psala, že přidám nějaké články a minisoutěže a taky nic... Gomen... Kdoví jestli by tu byla tahle kapča, nebýt mé snahy zachránit přátelství mezi mnou a Kaishou. Ó ano, ona by klidně nechala hlavní pointu mého snu o ní stát se skutečnou. Svět je tak zkažený... *na NiCky náhle dosedla podivná nálada -> držte se od ní dál*.

Podle všeho ten muž, Sharingan Kakashi, pochopil, že nemá náladu na nějaké vykecávání a mlčel. Sasuke byl také zticha, jen se čas od času podíval na Kiyo, která se tvářila jako by byla v celém Ichiraku sama a ani jednou se na ně nepodívala. Když dojedla, rychle vstala, zaplatila, a spěšným krokem odešla. Mimoděk přitom pohodila vlasy a tak na maličkou chvíli odhalila prokletou pečeť na svém krku. Ovšem mladému Uchihovi ten "nepatrný moment" neuniknul. Na rozdíl od svého společníka nevěděl, co přesně se odehrávalo po té, co odešli z arény, a ostatní bohužel netušili, proč Kiyo nemohla dál zápasit a vzdala se. Tudíž neměl sebemenší tušení o existenci dalšího gennina se stejným problémem jako má on. Šokován a bez jakéhokoliv promyšlení vstal a vyběhl ven, kde dívku chytil za ruku. Ta se na něj překvapeně otočila a chvíli na sebe jen tak zírali, oba se skoro stejným výrazem ve tváři. Jako první se vzpamatoval chlapec, nevědouc najednou co říct. Uvědomil si, že pořád drží její ruku, a tak ji trochu rozpačitě pustil. Jako první promluvila Kiyo. "Chceš něco?" Zeptala se tiše s pohledem upřeným do jeho tváře. Sasuke nasadil svůj typický výraz, jenž používal, když chtěl vzbudit dojem, že o vás všechno ví a pravděpodobně vás každou chvíli uhrane. "Ty máš na krku prokletou pečeť, je to tak? Úplně stejnou mám i já. Kde jsi k ní přišla?" "V Lese smrti, stejně jako ty," odpověděla s lehce povytaženým obočím. "Nevypadáš moc překvapeně skutečností, že já ji mám také." podotkl chlapec a přimhouřil oči. Dívka pokrčila rameny. "Vím to od Anko," odvětila prostě a posléze dodala, "ona s ní má vlastní zkušenosti." "Opravdu?" Zeptal se Uchiha se zájmem, a děvče zatoužilo vědět, co si asi tak myslí. "Jo, nelžu ti.," řekla s lehce ironickým podtónem a posléze dodala, "promiň, ale už musím jít. Mám…něco na práci." Rychle se otočila na patě, a vydala se pryč. Kamkoliv, jen pryč od něj. Honilo se jí hlavou. Jindy by si s ním ráda popovídala, popravdě se jí i docela líbil, ale teď na to neměla náladu. Navíc se s ním nechtěla bavit o tom divným znamení na krku. Samozřejmě toho chtěla zjistit víc, ale ještě na nějaké hledání odpovědí nebyla připravená. Všechno se to seběhlo moc rychle, a ona si ještě potřebovala některé věci nechat projít hlavou. Navíc jí něco říkalo, že ten kluk toho taky moc neví, kdoví jestli ne míň než ona.

Kerai se rozhodl pro malou procházku. Připadalo mu to jako dobrý nápad, jestliže chce hned potom začít s tréninkem. Nadýchá se čerstvého vzduchu, provětrá si hlavu a psychicky i fyzicky se připraví na to, co ho čeká. Tak si tedy poklidně šel, a tu uviděl Kaishu, jak si to rázuje proti němu se soustředěným výrazem ve tváři. Ztuhnul. Ona si ho všimla, a zastavila. Zírali na sebe. "Co to tu nacvičuješ hloupý Uchiho?" Zeptal se jí a vesele se usmál. "Já na rozdíl od tebe hodlám jít cvičit." Odpověděla Kaisha povýšeně a dupla mu na nohu. "Sakra jau! Co to do tebe dneska vjelo?!" Zaklel Kerai. "Nastal čas odplaty," řekla tajemně Kaisha. "Cože?" Zeptal se jí s pozdviženým obočím a sáhnul jí na čelo, "nemáš horečku?" Kaisha vykulila oči a vykřikla: "NÉÉ! Nesahej na MĚ!" Začala proti němu zuřivě šermovat rukama. "Jsi si jistá, že jsi v pořádku?" Zeptal se jí chlapec užasle, zatímco si chránil hlavu. "NE, to opravdu nejsem! Jsem do tebe ZAMILOVANÁ!" Sotva to zařvala, uvědomila si, co vlastně řekla a zmlkla. Poté se pomalu podívala na kluka před sebou. Ten na ni pro jednou civěl s nerozluštitelným výrazem ve tváři. Dívka si v duchu nadávala. Proč jí to muselo ujet? On to nesmí vědět! Teď se jí akorát vysměje… S takovými myšlenkami ho tiše pozorovala, a nakonec ji nenapadlo nic jiného, než se otočit, utéct za nejbližší roh a kopnout do zdi tak silně, až se celý dům otřásl a všichni v něm si mysleli, že nastal konec světa. Mimoto způsobil tenhle šok infarkt jednomu postaršímu pánovi, jenž zrovna odpočíval v pokoji, jehož stěna dostala od Kaishy kopanec. "Pitomý Kerai!" Vyprskla v duchu a přemýšlela nad tím, jak by bylo skvělé, kdyby mu vyškrábala ty jeho krásné oči, vyrvala ty nádherně lesklé a na dotek jistě hebké vlasy. Kéž by mu mohla jednu vrazit do toho okouzlujícího obličeje. Mohla by mu ten jeho dokonalý xycht zohyzdit tak, že už by jí jeho sexy úsměv víckrát nerozklepal kolena. Počkat…co to řekla? Sexy úsměv? On? Kerai? To už si o něm vážně myslí něco takového? "NÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!" Zavřískla z plna hrdla a způsobila postaršímu pánovi druhý infarkt. Zda přežil, se ke mně nedoneslo. Avšak Kaisha hned po tom vystřelila jako šíp pryč. Dostala totiž spásný nápad…snad. A jen pro informaci, nejednalo se o plán na záchranu toho muže.

49. Kapitola - Bolest, nerozhodnost, prázdnota...a poměrně spokojená Aby-sama

11. května 2011 v 21:15 | NiCky
Tak konečně tu máte tu dlouho očekávanou...a nebo možná už i neočekávanou kapitolu...a já si nemusím dávat pár facek (i když bych si je asi stejně zasloužila) ani si kroutit prsty, i když zítra si jima budu podle všeho i tak kroutit...XD Pokud by se kapitola někomu zdála depresivní, tak věřte, že se vám to opravdu jen zdá...XD


Akira vstávala brzo ráno. V nemocnici si u léčitelů domluvila lekce lékařských jutsu a měla v plánu trénovat co nejvíce. Přece jen má pouhý měsíc, během kterého se potřebuje všechno naučit. No, je sice nepravděpodobné, že by zvládla vstřebat za tuhle dobu úplně vše, ale i tak…musí toho do sebe dostat co nejvíc. Umět si vyléčit zranění by jí při zápasech mohlo hodně pomoct. A co teprve, kdyby pomocí nich zvládla pomíchat soupeři nervové signály či něco podobného? Byla by to obrovská výhoda! Je vážně štěstí, že lidé z nemocnice byli tak ochotní a pochopení plní. Připadalo jí to jako malá útěcha po tom, co se stalo předtím. Akira si zakázala dál myslet. Nemohla se znovu vracet k té vzpomínce. Stejně jí může být ukradený. Doufala, že když bude vytrvalá, nějak to jeho nepochopitelné nepřátelství porazí a zase bude jeho kamarádkou. Jenže on o to očividně nestál, nejspíš mu vyhovovalo bezdůvodně ji nenávidět… Nebo měl důvod? To Akiru ve skutečnosti trápilo nejvíc. Bála se, že něco provedla a kvůli tomu ji Gaara zavrhl. Jaký jiný důvod má k takovému chování? Sice se před chvílí zařekla, že už se tím dál nebude zabývat, ale stejně to nedokázala. Teď cítila stékající slzu na tváři…a další… Opřela se o stůl vedle sebe a ruce zaťala pěst. Proplakala celou noc, a přesto by mohla brečet dál. Nesmí, nesmí být takhle slabá. Vždycky byla ta energetická, nejvíce optimistická. Sice od té doby, co je v Omahiho týmu, trochu v tomhle ohledu pohasla, ovšem ne moc. Pokaždé se snažila vidět vše v lepším světle. Tori jí často říkávala, že je jako slunce. Všechny povzbudí a dodá jim sílu. Když přišla nějaká překážka či něco podobného, překonala to. Spíš než smutek, nad ní v mnoha případech vyhrála naštvanost. A když přece jen byla smutná, nezůstala tak moc dlouho a nijak moc své trápení neprožívala. Proč to teď nemůže být stejné? Proč?

Kerai ležel v posteli a zíral do stropu. Co má dělat? Přes noc hodně přemýšlel, a došel k názoru, že se do té praštěné Uchiha holky opravdu zamiloval. Má jí to říct nebo ne? Rád by, ale musel si přiznat, že se bojí. Strach se u něj vyskytuje jen zřídka, ale teď se objevil. Možná je to tím, že doposud se u žádného děvčete nebál odmítnutí. Pokaždé byl v tomhle ohledu sebejistý a navíc, u nikoho jiného mu na opětování jeho citů tolik nezáleželo. Kromě toho většina jeho holek se vždy vyznala jemu a ne on jim. Tohle je pro něj opravdu nezvyklé. Možná bude lepší, když bude i nadále předstírat, že se na jeho postoji ke Kaishe nic nezměnilo…nebo aspoň skoro nic. Jí asi stejně vyhovuje, jak se k sobě chovají. On ji škádlí, ona se durdí, a zkouší ho škádlit taky. V podstatě by to někdo mohl označit, jako takový milý kamarádský vztah či naopak jako lehkou rivalitu? Kdo ví…ale v každém případě svou lásku ji vyznat nemůže…zatím ne, zatím na to nenastal správný okamžik. A možná ani nenastane…

Kiyo stála před Ichirakem a přemýšlela, zda má vstoupit dovnitř. Dnes ráno ještě nesnídala, jelikož potřebovala vypadnout z domu a na nějaké jídlo vůbec nepomyslela. Teď se žaludek silně ozýval a ona s povzdechem musela připustit, že vůně linoucí se z krámu před ní je až moc lákavá. Vešla dovnitř a spatřila Kakashiho se Sasukem. Co tu v tuhle dobu dělají? No, taky by se mě mohli zeptat, co tu tak brzo pohledávám já, že? Pomyslela si a bezděky si sáhla na prokletou pečeť na svém krku. Sasuke ji má taky. Pohlédla na tmavovlasého chlapce. On a muž vedle něj nejspíš vycítili její pohled, a otočili je. Pozdravila je dřív, než stačili něco říct, a jala se objednávat ramen. Nechtěla s nimi mluvit. Kdyby to bylo někdy jindy, ale ne teď. Ještě se nevzpamatovala z toho, co se stalo při chunninských zkouškách, a i když by od nich na tohle téma mohla získat spoustu informací, neměla na to náladu. Navíc, jak tak sledovala mladého Uchihu, ani on zjevně neměl náladu na mluvení. Očividně ho taky štvalo, že jeho maskovaný společník ano. Dívka si povzdychla a přemítala nad posledními událostmi, které jí doposud vrtaly hlavou.

Aby už byla zase na cestě. Po vydatném jídle, od toho ušmudlaného trpaslíka, měla docela dobrou náladu. Jen kdyby ten chlápek kolem ní pořád tak nelezl. On je vůbec takový lehce oplzlý…ovšem pokud člověk něco potřebuje, jít za tímhle maníkem je ta nejlepší volba. Dokáže i víc než jen pouhou přípravu jídla. Mapy, tajné svitky, důležité informace, dokonce vám může obstarat novou identitu… Proto z něj taky udělala svého člověka. Nikdo to nevěděl, ale ona nebyla jen pouhý nukennin. Ne, to rozhodně ne. Na tom však ani moc nezáleží, aspoň jí se to nezdá kdovíjak významné. Využívá toho jen ve chvílích, kdy se jí to hodí… "Pospěš si!" Houkla přes rameno na blonďatou dívku za sebou a pak se s úsměvem znova ponořila do svých myšlenek.

48. Kapitola - Prosím ne...NE!

12. dubna 2011 v 16:51 | NiCky
Strhaně se plazí k počítači, zraněná od všech tě kamenů, co na ni Kaisha s Yuni naházeli a dopisuje kapitolu. Nevnímá krev prýštící z několika ošklivých ran, skoro zhypnotizovaně ťuká do klávesnice a snaží se nepadnout. Pak z posledních sil přidává tento díl na blog a konečně se zhroutí na nedostatek krve a další problémy. Umírá, ano umírá...ale s usměvem na rtech, protože tuhle kapitolu přece jen napsala...
PS: Poté této dramatické scéně nastal čas na vaši očekávanou kapitolu. Velká čast je tedy věnovaná Akiře, avšak ta se podle mě nemusí kdovíjak těšit...je to poměrně smutný odstavec XD. Avšak já v něm (jakožto herec s rolí optimisty) vidím příslib lepších časů do budoucna...(vážně to vypadá tak blbě, jako to zní v mé hlavě? XD)

Akira běžela po cestě, doufajíc, že v nemocnici ještě nebude zavřeno. Lidé, kteří nejsou nijak nemocní ani zranění, mají vymezený čas na její návštěvu, a tak doufala, že ještě není pozdě. Zahnula za roh, ale z toho se naneštěstí vynořila jiná osoba a ona do ní vrazila. "O-omluvám se…" vyhrkla a podívala se, do koho to vlastně napálila. Sotva však vzhlédla, zatrnulo v ní. Před ní stál červenovlasý chlapec s tetováním na čele. Nevěděla, co má dělat. V krku jako by měla obrovský knedlík. Doposud nebyl moc velký problém mluvit s ním, i když se k ní choval hrozně. Ovšem teď stáli naproti sobě, téměř se dotýkali, a on ji pozoroval jedním z těch svých nevraživých pohledů. O krok ustoupila a pak na tváři vyloudila úsměv. "Ahoj, Gaaro. To je náhoda, že se potkáváme tak brzo po skončení vyzařovacího kola. Byl jsi v nemocnici?" zeptala se ho zvědavě, protože o pár metrů dál stála zmiňovaná budova. Kluk neodpověděl, jen se na ni pořád díval, po položené otázce i lehce zamyšleně. "Ehm…odpovíš mi?" Sotva se ho takto otázala, měla chuť si jednu vlepit. Pitomější věc z ní vypadnout nemohla! Kdyby to aspoň neřekla takovým nejistým vysokým hlasem. To už je ale jedno. Tak počká, co z toho chlapce vyleze. Ten jí však žádnou odpověď neposkytl, namísto toho lehce pozvedl hlavu a promluvil: "Vrazila jsi do mě. To si myslíš, že pouhá omluva stačí?" "Normálnímu člověku ano!" odsekla lehce podrážděně, protože ji štvalo, jak ignoroval její otázky. "Já přece nejsem normální člověk," naklonil hlavu lehce do strany, " nebo jsi na to zapomněla?" Chtěla vykřiknout, "samozřejmě, že ne!" ale neudělala to. Místo toho si založila ruce, jako je měl po celou dobu on, a podmračeně ze sebe dostala: "Určitě jsi natolik jako my ostatní, aby ti stačila má upřímná omluva. Je ti to snad málo?" "Kdyby nebylo, tak se tím teď nezdržuju." Sdělil jí s nemilým pohledem. "A co bys teda rád? Chceš, abych ti to napsala písemně?" zeptala se rozhořčeně Akira, "nebo si mám rovnou kleknout na kolena a prosit tě o odpuštění?" "A co takhle, kdybys mi dala tvůj život?" Zeptal se chladně a v dívce se všechno sevřelo. Přece to nemyslí vážně? "Nedělej si ze mě legraci…" Pousmála se neklidně. "Já si ji nedělám," řekl s naprosto vážným výrazem, "navíc jsem tě varoval, že pokud se ode mě nebudeš držet dál, zabiju tě!"Dívčina zaťala ruce v pěst. "Proč…proč mě…PROČ MĚ TAK NENÁVIDÍŠ?" Vykřikla a rychle sklopila hlavu, aby nebyli vidět slzy v jejích očích. "Co-co jsem ti udělala, že se ke mně cho-chováš takhle?" Tělo se jí třáslo v trhavých vzlycích. Proč sakra brečí? Jako nějaký uřvaný dítě… Teď si o ní Gaara ještě bude myslet, že je nějaký bulíček. Myslela si Akira trpce, čekajíc jak chlapec zareaguje. Ten však mlčel a ona neměla tu odvahu se mu podívat do očí. Nechtěla v nich vidět to nepřátelství…nechtěla v nich vidět svůj vlastní odraz ronící slzy. A tak Gaaru poměrně hrubě odstrčila a běžela k nemocniční budově. Kupodivu za sebou neslyšela žádnou výtku, ale na tom nezáleželo. Je jedno, co si o ní myslel po tomhle výstupu, nesnáší ji tak jako tak. Snad se s ním aspoň nezdržela moc dlouho, a v nemocnici není zavřeno. Má tam něco důležitého na vyřízení…


"Zahajuji druhé zasedání klubu Salátka-kun," pronesla slavnostně Tori a poté si důležitě odkašlala, "ehm, ehm…mám tu čest vám všem (tj. jednomu dalšímu člověku) představit našeho nového člena." A velmi rozmáchle ukázala na Kaishu, která načuřeně seděla vedle Aki. Ona přece nemá čas zabývat se takovými blbostmi! Navíc se tu ocitla omylem…Myslela si, že se tu uctívá Sasuke-kun a ne nějaký Salátek-kun. Stejně nemá zeleninu ráda! I když to je podle těch holek naopak velmi dobré, protože na jméno toho jejich smyšleného idola přišli, když se shodli na něčem, co obě dvě nejí. Dívka si povzdechla, a přemýšlela, jak se nepozorovaně vytratit. Pomalu se posouvala ke dveřím takovým tím velice nenápadným způsobem. Tori si toho hned všimla a zvedla výhružně prst. "Dokud schůze neskončí, tak nesmíš odejít. Takové je pravidlo pro všechny z klubu!" "Pche, tak to z něj vystupuju. Stejně v něm ani nechci být!" odfrkla si naštvaně Kaisha a chystala se vypadnout, jenže to by tu nesměla být Aki, která ji zadržela se slovy: "Nenene…členství je doživotní, takže tu s námi zůstaneš!" O chvíli později Konohou otřáslo hlasité: "NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!"

47. Kapitola - Přátelství balancující na hraně.

4. března 2011 v 22:57 | NiCky
Konečně jsem se donutila k dopsání téhle kapitoly XD. Vím, že mi to trvalo dlouho... Tak snad si aspoň počtete...XD
"Jsem vážně zklamán…" Prohlásil Omahi svým typickým hlasem a jeho tým měl, co dělat, aby zakryl svoje rozhořčení. Jediný, kdo na to nijak nereagoval, byla Yuni. Jenže u té to už dávno nebylo nic divného… "To snad nemyslíte vážně?!" vylítla Akira, "my všichni jsme přece postoupili! Měl byste na nás být hrdý!" "Jak prosím?" zasyčel její sensei, "podle mého názoru, jste se nijak nevyznamenali. A zrovna ty ani trochu! Pokud by se ta holka, s kterou jsi bojovala, celou dobu nedržela zpátky a nakonec se nevzdala, tak bys s tím svým poskakováním a mácháním katanou neobstála ani chviličku!" Dívce to vyrazilo dech. Sice si byla vědoma svého snadného vítězství, ovšem až doteď se kvůli tomu nijak netrápila. Prošla vyřazovacím kolem a to bylo hlavní! Jenže teď, když s tím přišel Omahi, tak z ní všechna radost a spokojenost vyprchala. Amaya vidíc kamarádčinu sklíčenost vrhla na svého mistra nasupený pohled. "Netvař se takhle, ty se taky nemáš čím chlubit," ušklíbnul se sensei, "ta Sayuri Hoozuki je stokrát lepší než ty a vděčíš jen tvému velkému štěstí, že jsi ještě mezi námi." "CO?! Pro vaši informaci jsem si během mého souboje všechno naplánovala! Tomu se říká STRATEGIE, víte?!" Zelenovláska byla opravdu naštvaná, takže pozapomněla na to, jak snadno se její učitel naštve. Teď se mu v očích zle zablesklo a ona věděla, že přestřelila ještě dřív, než se začala propadat do černočerné tmy. Potápěla se stále hlouběji do strašlivé temnoty a odevšad se ozýval Omahiho hlas: "Vážně nechápu, jak jste mohli za těch pár dni v Lese Smrti, tak zdivočet. Doufal jsem, že už jste si stačili znovu uvědomit, kde je vaše místo, jenže to je nejspíš nad vaše síly. Pokusím se tedy trochu osvětlit tvoji paměť." Amaya chtěla něco namítnout, ale z úst jí nevyšlo ani slovo. Pokusila se pohnout, avšak marně. Jediné co mohla, bylo padání dolů. Cítila, jak začíná mít v hlavě prázdno…a do něj se pomalu vlévala děsivá černota. Zatemňovala jí mysl a pomalu si prodírala cestu k jejímu srdci. Konečně se ozval výkřik, ovšem slyšet byl pouze uvnitř ní.


"Konečně doma…" Zavýskla Kaisha nadšeně a svalila se na svojí postel. Má měsíc volna, toho se musí řádně využít. Už to viděla před očima. Každý den bude spát, jak dlouho bude chtít a hned po snídani vyrazí na nákupy. Pořídí si spoustu nového oblečení a dalších věcí. Oběd si dá v Ichiraku nebo někde jinde ve vesnici a… Náhle své snění přerušila. Došlo jí, že by ten volný čas měla využít k trénování, jak jim radil ten kašlající rozhodčí. Dívce rázem poklesla nálada, ale po chvíli soustředěného přemýšlení vyskočila na nohy a sama pro sebe zvolala: "Však já jim ukážu! Budu tvrdě cvičit a všechny porazím!" Po těchto slovech pohodila vlasy a doslova vystřelila ven.


"Hm…hm…" Bručel si Kerai pro sebe, zatímco se studoval v zrcadle. Musel uznat, že lékařský tým odvedl dobrou práci. Vůbec není poznat, že by to ucho bylo přišité. Obával se, jestli není trochu nakřivo, ale vypadá to, že je všechno v pořádku. Dělal si hloupé starosti a to jen kvůli té hloupé Uchiha holce. Povzdechl si, když si vzpomněl, jak se na něj podivně dívala. Když se jí zeptal, co má za problém, zrudla a vykřikla: "C-co? Já žádný nemám! Za to ty ho máš! Máš uši rozdílně vysoko!" Chlapec se nad tou vzpomínkou pousmál a pak lehce zavrtěl hlavou. Koho by napadlo, kolik srandy si s tím paličatým děvčetem užije? Jeho určitě ne…


Amaya měla pocit, že slyší něčí hlas, ale nechtěla se probudit. Byla ještě moc unavená. Co se to jenom stalo? Omahi… Sotva na to jméno pomyslela, udělalo se jí špatně. Kromě toho se jí také vybavilo, co se stalo. Ten šílenej sadistickej sensei na ní zase použil tu svou pitomou techniku! Kolikrát jí to ještě udělá? Kolikrát? Pomalu rozlepila víčka a posadila se. Hlava jí třeštila a viděla lehce rozmazaně. "Jsi v pořádku?" Ozvalo se vedle ní. Pomalu na tu osobu zaostřila. Byla to Yuni. Sledovala ji svýma tmavýma očima a kupodivu se tvářila ustaraně. Už dlouho se na její tváři neobjevila nějaká emoce, možná je tohle změna k lepšímu? Byla by nad tím Meekari přemýšlela déle, kdyby si neuvědomila, že nikde nevidí svou druhou kamarádku. "Kde je Akira?" Zeptala se ostražitě a hned na to zaskučela. Přidala si naprosto strašně. Skoro jakoby se jí ta hlava měla každou chvíli rozskočit. "Neboj, je v pořádku," řekla Ewari a málem dodala: na rozdíl o tebe. Naštěstí se včas zarazila a místo toho poznamenala:"Chtěla tu počkat, dokud se neprobereš, ale potřebovala si něco zařídit, a tak jsem jí navrhla, že se o tebe postarám sama." "Hm, díky," pousmála se Amaya dosti křečovitě a nakonec se osmělila položit otázku, jež ji zajímala nejvíc. "Kde je Omahi?" To jméno ze sebe vysoukala se značným úsilím a div se jí z něho nezvedl žaludek. "Odešel chvíli po té, co jsi zkolabovala. Netvářil se moc přívětivě…" odpověděla Yuni, "možná bys ho neměla tak dráždit." "Cože?" Vykulila zelenovlasá dívka oči, "copak jsi úplně ztratila rozum? On nás věčně shazuje a normálně se vyžívá v tom, když nás může trápit! Na to být naštvaná jsem měla právo! Ty to tak necítíš?" "Ne…já si naopak myslím," Ewari se nervózně podívala stranou, "myslím si, že ta chyba je v nás a ne v něm." Amaya na ni šokovaně zírala a potom se pomalu zvedla. Pořád jí bylo strašně zle, sotva se držela na nohou, ovšem kamarádčinu pomoc odmítla. "Jestli…jestli to opravdu cítíš takhle, pak už si nemáme co říct." Zašeptala a nejistým krokem se vydala pryč. Cestou se opírala o všechno možné, ale nezastavovala. Snažila se dostat co nejdál od místa, kde stála Yuni s nic neříkajícím výrazem ve tváři…

46. Kapitola - Vyřazovací kolo konečně skončilo.

24. ledna 2011 v 18:58 | NiCky
Tak nevím, jak je to možné, ale včerejší článek ve kterém jsem omlouvala své další zpoždění se sice zobrazil v rubrice informace, jenže ne na úvodní stránce. Takže nevím, zda jste si ho všichni přečetli, ovšem to už je jedno, protože kapitola je konečně tady! I když je teda naprosto děsná.. A menší vzkaz pro Aby: "Nakonec to neni to neni tvůj ex-přítel, dokonce jsi ani nebyla jeho geisha XD."

Kiyo se prala sama se sebou. Tím co se chystala udělat, porušovala všechny své zásady. A hlavně…opravdu neměla ve zvyku prohrávat, natož se pak vzdávat.
Jenže to nejspíš bude jediný možný způsob, jak tuhle situaci zvládnout. Kdyby nechala tu věc na krku, ať si dělá, co chce, určitě by to nepřineslo nic dobrého. Pohlédla znovu do prvního patra, odkud se ji obezřetně sledovali jounini z Listové. To bylo zlé znamení… Podívala na Akiru, která na ni podnikla další výpad s katanou. I při pouhém uhýbání před jejími útoky dívka cítila, jak se ta zvláštní síla chce dostat na povrch.
Naposledy se ještě pokusila vymyslet lepší řešení. Ještě jednou si vynadala, že se víc nevěnovala taijutsu, aby to mohla vyřešit jako Sasuke, a po té uskočila od své soupeřky o několik metrů dál. Ta se na ni rychle podívala, jestli nešije nějakou boudu a Kiyo projelo hlavou: "Kéž by…". Pak pomalu, ale rozhodně zvedla ruku a vyrovnaným hlasem prohlásila: "Vzdávám se!" Ostatní gennini z Konohy vyvalili oči. Všichni slyšeli o jejích neuvěřitelných schopnostech a nechápali, co má tohle znamenat. Vždyť ona skoro vůbec nebojovala! Nikdo nechápal, proč nechala Akiru tak lehce vyhrát. Jediní jounini v tom měli jasno. Anko okamžitě skočila do arény ke své studentce, aby ji odvedla pryč. Ona sama byla také obětí prokleté pečetě a věděla, že odteď to děvče nebude mít lehké…

"Aby-sama!" Zakvičel trpasličí chlápek a nesl blondýnce její ramen. "Tady máte vaší večeři, ó nejúžasnější." Bloncka ho obdařila zářivým úsměvem a začala jíst. Během jídla stál mužík po celou dobu vedle ní a spokojeně ji pozoroval. Když dojedla, okamžitě si talíř vzal a běžel pro další porci. Za tu dobu co ji znal, věděl, že jedna miska je pro ni opravdu málo. Vběhl do kuchyňky, kde jeho plavovlasá dcera Yicho zrovna tajně ujídala připravovaná jídla pro zákazníky, kteří zatím přišli. "Co to má být?" Zahromoval chlapík a zlobně se na ni podíval. "Pr-promiňte otče…" Omlouvala se dívenka vyděšeně. "Chm…za tohle mi věnuješ další noc." Zafuněl muž a hned na to se rychle podíval do jídelny, aby se ujistil, že ho Aby-sama neslyšela.

Rozhodčí se podíval na genniny před ním a spustil svou týden plánovanou řeč: "KAŠLI KAŠLI…ehm tak tedy…KAŠLI KAŠLI…gratuluju vám všem, co jste prošli vyřazovacím kolem.
Nyní bych vám rád vysvětlil, jak bude probíhat třetí test," dramaticky se odmlčel, aby se ujistil o správném účinku svých slov a po té pokračoval, "v této části zkoušky se na vás budou dívat samotní kagové, tudíž se ze sebe snažte vydat to nejlepší….KAŠLI KAŠLI…jistě nechcete udělat své vesnici ostudu. Budete zápasit zase ve dvojicích. Vítězové postoupí dál a budou bojovat s dalšími a dalšími… Chunniny se ovšem můžou stát i ti, co v některém zápase neuspěli. To znamená, že pokud prohrajete hned napoprvé, neznamená to celkový neúspěch. V tomto testu se budou hodnotit hlavně vaše schopnosti a to co nám předvedete. Nyní vám rozdáme papírky s čísly, podle kterých se rozhodne, kdo se s kým střetne." Dořekl a znovu se rozkašlal. Ostatní jounini se jali rozdávat lístečky. Všichni netrpělivě čekali, až na ně přijde řada a po té se rozhlíželi, aby vyhledali svého budoucího protivníka. Hned nato byl vytvořen rozpis bojů. Jako první souboje byli tyto:
Amaya X Kerai
Kaisha X Akira
Yuni X Sayuri

Po té následoval Neji X Naruto a další. Ovšem až na Shikamara a Meekari nikoho nezarazila jedna menší maličkost. "Jak je možné, že mezi účastníky dalšího kola je i Hoozuki Sayuri?" Zeptala se zelenovlasá dívka. "Protože jinak by nám nevycházeli dvojice," odpověděl jednoduše hokage, "a zrovna toto děvče vypadalo jako velmi silné." Vypadalo to, že by Sarutobi ještě něco rád dodal, ale slova se zase ujal rozhodčí, jenž nakonec vyhrál nad svým záchvatem kašle. "Teď mi dovolte říct ještě pár rad ohledně příští zkoušky," řekl s divným úsměvem, "bude se konat za měsíc. Během té doby si můžete odpočinout a nabrat síly, ale radím vám, trénujte! Všichni jste se jistě při dnešních zápasech pozorně sledovali a to znamená, že znáte své techniky. Jestli nechcete, aby se na vás váš soupeř připravil, naučte se něco nového, abyste ho překvapili."

45. Kapitola - Nejen Sasuke je Orochimarův cíl...prokletá pečeť tu je zas!

19. prosince 2010 v 21:31 | NiCky
Tak tady je ta slíbená kapitolka XD. Už je to víc než dva týdny, co jsem napsala poslední kapitolu, takže mě tuhle přemohl pocit viny a já zkrátka musela jít psát....stejně byste mě dřív nebo později postavili před spravedlivý soud XD. No nic, nechám konečně těch keců a přestanu vás zdržovat od čtení.

Akiře se na malou chvíli zastavilo srdce a pak se rozběhlo děsivou rychlostí. Zorničky se jí rozšířily a dýchání najednou bylo hrozně těžké. Gaara se na ni zaujatě podíval. Dívka se snažila uklidnit, nesmí vidět její nervozitu ze zápasu. Teď…teď se rozhodne o všem! Přinutila své tělo k pohybu a seskočila do arény, kde už na ni čekala Kiyo, která je podle zvěstí velmi silná. Nemohlo to dopadnout hůř… Pomyslela si sklíčeně hnědovlasá kunoichi, ale pak zvedla hlavu a směrem k své soupeřce zakřičela: "Já s tebou neprohraju, slyšíš?" A na potvrzení svých slov si dupla. Když si takhle ulevila, neměla už problém se připravit k boji. Rozhodčí si odkašlal, pak se následně mohutně rozkašlal a nakonec ze sebe vymáčkl: "Tím…KUCK KUCK… tímto zahajuji tento duel. Můžete začít." Následně ustoupil stranou, aby při souboji nepřekážel.

"Hej ty s tou tykví na zádech, či co to je!" Gaara pozvedl hlavu a podíval se středně vysokou dívku se zelenými vlasy. "Máš nějaký problém?" Zeptal se jí s chladem, který Amaya okázale ignorovala (nacvičila si to na Omahim) a prohlásila: "Hele já nevím, kdo jsi a jaký vztah si kdysi měl s mojí kámoškou Akirou, ale nelíbíš se mi. Takže jestli jí něco provedeš, tak si to u mě pěkně vypiješ, jasný?" Chlapec jí neodpověděl, místo toho se jí zeptal: "Vážíš si svého života?" "Co to je za otázku?" založila si Meekari paže a nepřátelsky si ho prohlížela. Dost ji zaskočilo, když viděla jeho pohled, jenž byl ještě děsivější a nenávistnější než ten její. Dřív si myslela, že její oči budí hrůzu. Po té co poznala svého senseie si musela připustit menší porážku. On ji se svými výrazy naprosto překonal, přesto…vidět někoho ještě strašidelnějšího než byl její mistr. Vážně, kam ten svět spěje? Z úvah nad všeobecnou zkažeností ji vytrhlo ne zrovna hezké sdělení. "Jestli si svého života vážíš, tak se okamžitě ztrať," pronesl kluk hlasem, při němž jí vstávaly chloupky na krku. Věnovala mu co nejnaštvanější a nejsmrtící pohled, jaký svedla a pak se vydala zpátky na své místo vedle Hinaty a Shina. Cestou proklínala, jak Gaaru, tak i Omahiho. No, uznejte sami, to přece není fér, že už není nejnebezpečněji vypadající člověk! Vždycky to věděla: Život je nespravedlivý. Ale netušila, jak moc je nespravedlivý.

Kiyo se vyhnula několika taijutsu kopům. Akira pak použila kage bunshin jutsu, které Kuoshi také uměla a tak si chtěla vytvořit nějaké stínové klony též, jenže…jakmile začala hromadit potřebnou chakru projela každým kousíčkem její osoby příšerná bolest. Padla na kolena a její vyjevená soupeřka na ni šokovaně zírala. Dívce se rozzářilo černé znamení na krku a po těle se jí začaly rozlévat podivné znaky. Zděšeně se podívala na své ruce. Projel jí záchvěv poznání. Tohle už někde viděla. Tehdy, když bojoval Sasuke. V jednu chvíli měl na sobě taky něco takového. Bylo to ovšem jen na kratičkou chvilku a tak si toho nejspíš nikdo jiný nevšiml. Ani ona sama si nebyla jistá, jestli se jí jen něco nezdálo, ale teď…teď měla důkaz i když byl tentokrát rovnou na ní. Co by měla dělat? Viděla, jak se všichni jounini v prvním patře napjali, obzvlášť Anko. To nebylo dobré znamení, vždyť i sám Uchiha to co nejrychleji nechal zmizet. Ale jak to provedl? Kiyo zavřela oči a silou vůle se pokusila ty divný znaky dostat zpátky na místo na svém krku, které ji od té doby co se v lese probrala, bolelo. Stálo ji to spoustu sil, ovšem když své oči otevřela, viděla, že ty černý "fleky" jsou pryč. Vypadá to, že se tahle věc spustí, jen když používá svou chakru. To byl i nejspíš byl důvod, proč Sasuke nejdřív nic pořádnýho nedělal a až pak, použil taijutsu i když i to, nejspíš neslo jisté riziko. Viděla to na vlastní oči. Takže co s tím? Přemýšlela Kuoshi. Byla skvělá, jak v ninjutsu i genjutsu, ale taijutsu? S tím ať si radši jdou tady k Akiře. Podívala se na dívku naproti sobě, která vidouc, že její protivnice je už zase v pořádku, zaútočila. Tentokrát na ni šla s katanou. Kiyo se jí sice hbitě vyhýbala, jenže takhle to moc daleko nedotáhne. Napadla ji jen jedna možnost, jak to všechno skončit bez toho, že by se nechala rozsekat na kousíčky.

"Ó Aby-sama!" Vykřikl malý ušmudlaný mužík v zástěře. Blondýna pohodila vlasy a rozhlédla se po místnosti. Vypadalo to tu pořád stejně. "Čemu vděčím za to, že jste nás dnes poctila svou přítomností, ó vznešená?" Poskakoval chlapík nadšeně kolem ní a Tsukiyomi mu ledabyle odpověděla: "Nic zvláštního, jsem na cestě do Mlžný - zase tam po mně chtějí vykonat nějakou práci. V poslední době jsem vážně hodně žádaná. V každém případě jsem se okamžitě vydala na cestu, která mimochodem vede kolem vaší skromné restaurace. No a tak jsem si řekla, že se tu u vás stavím na nějaké dobré večeři. Vašemu ramenu se nevyrovná ani Ichirak." "Vaše pochvaly si opravdu nezasloužím, Ó nejmoudřejší." Kroutil trpaslík potěšeně hlavou. "No jo, to stačí. Přineseš mi tedy nějaké jídlo?" Zeptala se ho bloncka a vyrazila k jednomu ze stolů. "Ano! Jistě! Už pro něj běžím, Ó veleůžasná!" Zavolal za ní mužíček a rozběhl ke dveřím, jež nejspíš vedly do kuchyně. Aby se mezitím dál spokojeně rozhlížela kolem a přemýšlela nad tím, jak je život krásný.

44. Kapitola - Rajče-sama nebo Mrkev senpai?

2. prosince 2010 v 21:20 | NiCky
Tak tady máte slíbenou kapitolu. Přidávám ji sice teprve teď večer (pozdě večer XD), ale hlavní je, že už tu je, ne? XD No...to je jedno...tak můžete se dát do čtení.

Kaisha vytáhla z kapsy jeden ostrý kunai a přiložila si ho ke krční tepně. Keari to pozoroval z prvního patra a nevěděl, co má dělat. Přece se nemůže jen tak dívat na svoji parťačku, která se pod vlivem nějakýho pitomýho jutsu hodlá zabít! Netušil, jak jí může pomoct a co zapříčinilo její vzpamatování tehdy v lese, ale něco udělat musel! A tak se rozhodl pro jedinou věc, která ho v té chvíli napadla…"KAISHOO?! TY DEBILNÍ UCHIHO! CO TO MÁ ZNAMENAT?! OKAMŽITĚ SE PROBER A NANDEJ TO TOMU IMBECILOVI! SLYŠÍŠ?! PŘÍSAHÁM, ŽE JESTLI SE TU TEĎ NECHÁŠ ODDĚLAT, TAK TI NEPŮJDU NA POHŘEB! SICE O TO ASI NESTOJÍŠ, ALE TO NIC NEMĚNÍ NA TOM, ŽE BY SES MĚLA URYCHLENĚ VZPAMATOVAT!" Řval na celé kolo inspirován Narutem, který při předchozích zápasech křičel, co to šlo (teď však ne). Kaisha však vůbec nevnímala svět kolem sebe. Kunai lehce přitlačila na hrdlo a po krku jí začínal stékat tenký pramínek krve. Všichni čekali na okamžik, kdy se podřízne. Dívali se, jak dívka zavřela oči, napjala svaly na ruce a…hodila zbraň po svém soupeři. Ten naprosto šokován neuhnul a kunai se mu zabodnul přímo do srdce (ještě dlouho lidi bádali nad tím, jak se mohla takhle dobře strefit se zavřenýma očima). Nokachi padl na kolena vykašlávaje krev. "Co-co to má jako být? Jak si mohla uniknout z mé techniky?" Zeptal se jí nevěřícně a hned na to se mu z pusy vyřinulo další velké množství krve. "Odpověď máš přímo tady," ukázalo si děvče na své rudočerné oči. "Sharingan…" vydechl chlapec, zatímco mu od pusy vytékala červená. Kaisha se sladce usmála a řekla: "Ano, díky mému kekkei genkai jsem mohla minule přijít na kloub tomuhle tvému jutsu a dostat se z něj." Ráda by se před ním ještě chvíli vychloubala (byla totiž hrozně uchvácená představou, že ho OPRAVDU porazila), jenže chudák kluk už ztratil vědomí. Navíc ona sama měla co dělat, aby taky neomdlela, neboť se u ní začala projevovat její fobie z vlastní krve. Snažila se na to moc nemyslet, i když to šlo opravdu těžko. K Nokachimu okamžitě přispěchal lékařský oddíl a dívka se přistihla při přání, aby ho ty medici zachránili a on nezemřel. Silně ji to překvapilo, ale usoudila, že prostě jen nechce mít na krku něčí vraždu. Než se tím mohla víc zabývat, rozhodčí ji prohlásil za vítěze a ona se musela vrátit nahoru do 1. patra. Další souboj měl probíhat mezi Akirou Sumiyou a Kiyo Kuoshi.

Tori a Aki se znuděně procházeli po Konoze. Po té co neuspěli v testu a jejich kamarádka byla i přesto (z důvodu, který nechápali) odvedena na chunninské zkoušky, je okamžitě přemístili zpátky do Listové a ony teď neměly, co na práci. Mohly trénovat, ovšem na to byli ještě příliš unavené. Takže bezcílně bloumaly vesnicí stále otrávenější a otrávenější… Nejspíš by se takhle otrávily k smrti, kdyby náhle nedostaly spásný plán. "Založíme si vlastní klub!" Vykřiklo nadšeně jedno z děvčat. Tomu druhému se to nejdřív moc nezdálo, ale jestli si mělo vybrat mezi smrtí z nudy a tímhle kamarádčiným nápadem, tak bylo spíš pro ten nápad. Během hodiny měly nachystané vše, co je k takové věci třeba. Našli si klubovnu - stará stodola. Udělaly si v ní pohodlí - plácly sebou na špinavou zem. Teď už jen zbývalo, pronést slavností řeč. Aki Sakamoto si odkašlala a vážným hlasem začala pronášet svůj proslov. "Sešly jsme se tu dnes, abychom požehnali našemu nově založenému Klubu uctívačů hezkých kluků…" "Já protestuji!" přerušila ji Tori, "já jsem ti jasně řekla, že to bude Klub uctívačů zeleniny!" "Kdo by dnes uctíval zeleninu?" Poklepala si druhá dívka na čelo. "Všichni kdo chtějí žít zdravě - já tedy rozhodně." Mračila se na ni kamarádka. "Víš co? Mám nápad!" ozvala se nečekaně Aki, "co kdybychom uctívali nějakého hrozně hezkého a chytrého, zkrátka dokonalého kluka, který by se jmenoval po nějaké zelenině?" "Hm…" posuzovala ten nápad s přimhouřenýma očima její přítelkyně, "to by myslím, šlo." "Výborně!" zajásala dívka naproti ní a na otázku, kde chce někoho takového sehnat, měla snadné řešení: "Lidé se po bohovi taky nesháněli, a přesto ho začali uctívat, takže my se budeme řídit tímto příkladem! Nechť se náš nový pán jmenuje třeba Rajče-sama." "To teda ne!" Rozohnila se Tori, "zrovna rajčata moc nemusím! Ať se radši jmenuje třeba…třeba…Mrkev senpai!" "To sotva…" ušklíbla se Aki znechuceně, "kromě rajčete nesnáším jakoukoliv další zeleninu, takže tohle nepřipadá v úvahu." Teď se zase zamyslela druhá dívka, "a co takhle kdyby se jmenoval podle něčeho, co nemáme rády obě dvě? Já třeba ještě nejím hlávkový salát." "Já nejím žádné saláty - ať už hlávkové, mrkvové nebo okurkové. Takže fajn, platí. Bude to…Salátek-kun."

43. Kapitola - Lítost....omlouvá naše chyby?

16. listopadu 2010 v 22:27 | NiCky
No, konečně další kapitola, ale vám jistě to čekání nevadilo - měli jste (a někteří stále máte) spoustu práce s kreslením XD. Jinak tahle kapča není žádný zázrak (jako obvykle XD), ale kupodivu je delší než jsem původně plánovala...PS: Nejspíš tam jsou nějaké chyby - dneska celý den na půl spím a mé kontrolování stojí za zlámanou grešli (původně jsem chtěla napsat "nestojí za nic", ale to by vlastně znamenalo "stojí za něco" XD).

Kahimiri nehybně zírala do dívčiných očí - vypadala jako by byla v nějakém transu. Amaya, která vše sledovala z prvního patra, už tušila, co přijde. Proto ji ani trochu nepřekvapilo, když se rusovlasá dívka chytila za hlavu a začala řvát. Vypadala jako by trpěla nějakou bolestí. Přesně jako v Lese Smrti! Pomyslela si Meekari zadumaně. Jediný rozdíl byl v tom, že předtím měla její kamarádka oči zavřené, zatímco teď je má otevřené a upřeně se na svoji soupeřku dívá…co jí to ksakru jen připomíná?! Došlo jí to ve chvíli, kdy se zrzka dole vyčerpaně zhroutila a ztratila vědomí…

"Vítězem tohoto boje je Yuni Ewari!" Prohlásil rozhodčí a zkoumavě se zadíval na ležící Kahimiri. Tu posléze odnesl lékařský tým a vzal si sebou i vítězku, aby jí nějak pomohl s tou kyselinou, co jí nadále rozežírala tělo. Po té došlo k dalšímu výběru dvojice. Akira ztuhla nervozitou. Už zbývalo jen pár lidí a klidně by mohla teď být na řadě. Obrazovka na zdi však ukázala: KAISHA UCHIHA VERSUS NOKACHI MANABE!

Tmavovlasá dívenka ladně seskočila dolů, narovnala se a hrdě vztyčila hlavu. Celý tento postoj se úplně zhroutil ve chvíli, kdy zjistila, kdo vlastně je její soupeř. Byl to ten sadistický kluk z Lesa Smrti. To snad není možný! Pomyslela si a z nějakého důvodu si připadala ukřivděná. Vždyť na ni i Keraie vyšli lidi z týmu, se kterým se potýkali už předtím. Taková nespravedlnost! Nejspíš se na chlapce naproti sobě opravdu mračila, neboť se jí s širokým šklebem na tváři zeptal, jestli má nějaký problém. "Ne, jen přemýšlím nad vlivem žížaly na sklon zemské osy…" Plácala úplné nesmysly ve snaze znít inteligentně a hlavně klidně. "Opravdu? Tím se také rád zabývám!" řekl chlapec nadšeně, "jestli přežiješ náš souboj, tak to spolu můžeme někdy společně probrat." "Je mi líto, ale s lidmi jako jsi ty, opravdu nehodlám ztrácet čas…"
Odpověděla mu dívka pohrdavě, i když v ní byla malá dušička. Ovšem jakožto Uchiha nesmí dát najevo svou slabost. Napadlo ji, že by mohla ještě něco dodat - nějakou velmi rozumnou hlášku, ale naštěstí si rozhodčí právě odkašlal a zahájil zápas. Kaisha okamžitě zformovala pečeť a vykřikla: "Katon: Goukakyuu no Jutsu!" Z úst jí vystřelila velká ohnivá koule a Nokachi měl co dělat, aby včas uhnul. Přece jen…když došlo na podobné techniky, tak měl dosud po ruce vždycky Kahimiri, která takovýhle problém okamžitě vyřídila. "Katon: Hai Seki Shou!" Dívce se z pusy vyřinul obrovský mrak popelu a byl všude kolem jejího soupeře - světlovlasého klučiny. Při vypouštění té látky děvče skouslo zumy, čímž hodilo jiskru a popel zapálilo. Ten na to explodoval. Chudák chlapec z toho nevyšel moc dobře - všude samá popálenina a na některých místech i puchýře. "Vida, vida…teď se sobě podobáme i vzhledově." Řekl zvesela, poukazujíc na děvenky zranění. "Až na to, že já vypadám líp!" Usmála se dívka sladce a velmi se podivila, když Kerai z prvního patra zavolal: "Jo, přesně tak!" Vše se však za chvíli vysvětlilo, jelikož její parťák hned na to zařval: "Pardon, to bylo myšleno jako odpověď na Narutovu chválu Ichiraku ramenu! Ty samozřejmě Kaisho nejsi vůbec hezčí i když jsi holka!" Dotyčná dole zrudla jak rak a z plných plic zavřískla: "Sklapni ty odumřelá kebule!" Tím všechny upozornila na to, že Keraiovo momentálně přišité ucho se za těch pár dní, co ho neměl, dostalo k pokročilému stádiu rozkladu a i přes veškerou snahu lékařského týmu nebylo ještě úplně v pořádku. Dívka si toho všimla během Yunina boje a měla co dělat, aby se nepozvracela…a měla co dělat i teď…

V té chvíli kdy se dívka nesoustředila, Nokachi použil své zvláštní jutsu a lapil ji do svých halucinací. Tmavovláska znovu prožívala smutné a ošklivé chvilky svého života, ale snažila se nepodlehnout tomu hlasu, co se ji přitom snažil tak potrápit. Teď se objevila další vzpomínka. Byla zase v Lese Smrti a dívala se na to, jak ona sama připravuje past na svého přítele. ŘÍKÁŠ PŘÍTELE? Ozvalo se. KAMRADŮM SE PŘECE TAKOVÉHLE VĚCI NEDĚLAJÍ. Mlč! Okřikla ten protivný hlásek, ale ucítila nepatrné hryznutí do její vnitřní obrany. Proč když dojde na toho hloupýho Aburiho, tak musí trpět výčitky svědomí? Může si za to sám! Těmito slovy se snažila opravit poškození své ochranné barikády, ale bohužel to nezabralo. Vlastně se to ještě zhoršilo, když viděla, jak si to Kerai mašíruje rovou k její osobě. Věděla už totiž, co přijde a měla pocit, že ten rozhovor, co se mezi nimi v té chvíli udál, zná nazpaměť. Když pak sledovala, jak se chlapec blíží k její léčce, měla chuť ho zastavit. Musela si sice připustit, že mu to tehdejší trápení trochu…tak jo…HODNĚ přála (tohoto přiznání využil hnusný hlas k dalšímu mučení svými kydy), ale cítila, že to bylo špatné. A TAKY TO BYLO ŠPATNÉ! Neodpustil si ten hlas, a protože Kaishu přestalo bavit nazývat ho jen nějakým hlásečkem, dala mu jméno Igor. Zákeřný…zlomyslný…ošklivý Igor! Bohužel ani tyto myšlenky neodvedly její pozornost od toho, co se dělo pak. Nejhorší na tom bylo to, že si děvče nemohlo zakrýt oči…dokonce ani je zavřít…prostě se muselo dívat!
Opravdu strašný byl pohled na to, jak Kerai s šokovaným a úplně nevinným výrazem visí ve vzduchu (jeho prskání si nevšímala) a nad ním se houpe vosí úl. Měla pocit, že se rozpláče. Proč? Proč to udělala? A hlavně, proč jí to teď tak vadí? PROTOŽE MÁŠ VÝČITKY SVĚDOMÍ, JAKO KAŽDÝ JINÝ PARCHANT. Ale to je přece správně! Má mě to mrzet, jinak bych byla opravdu hodně špatn!. A před těmi vosami jsem ho nakonec zachránila! Namítala bojovně, přesto však cítila, jak se bortí velký kus její obrany. TO ANO, ALE PROČ…PROČ JSI TO UDĚLALA? JAKÝ JSI MĚLA DŮVOD? No…on je přece můj kamarád…a…a já…já…já ho navíc miluju! Vykřikla dívka a těmito slovy už podruhé ve svém životě přiznala, co k chlapci skutečně cítí. Ovšem Igor jí odporoval. NE, UDĚLALA JSI TO POUZE STRACHU Z TOHO, CO BY TI MOHLA ŘÍCT SAYURI. NECHTĚLA JSI, ABY SE ZASE NAŠTVALA. To sice ano, ale to nebyl ten hlavní důvod! Řekla se slzami v očích a cítila, jak se poslední zbytky její obrany hroutí, kdy ten hlas řekl: VÁŽNĚ? JÁ SI MYSLÍM, ŽE TO BYL JEDINÝ DŮVOD! Sice si Kaisha neustále svůj čin zdůvodňovala, jako následek její lásky, jenže to nepomáhalo… Temné spáry jakési divné moc začali ovíjet chapadla kolem její osoby.


Ve skutečnosti dívka po celou dobu stála na místě a jen tak upřeně pozorovala Nokachiho. Přihlížející (s výjimkou Naruta) však poznali podivnost celé té věci. Něco nebylo v pořádku, to bylo jasné z jejího výrazu. Když se tmavovláska nahrbila, jako by se snažila být co nejmenší, došla ta zvláštnost i Uzumakimu. Dívčina ruka se začala pomalu sunout ke kapse s kunaii…

No, gratuluji k úspěšnému přečtení další kapitoly XD. Tak  co myslíte, zvládne to Kaisha? A pokud ano, bude v pořádku? A pokud ne, bude ještě naživu? XD Podělte se se mnou o svoje názory! XD

42. Kapitola - Kdo z nás je temnější? Doufám, že ne já...

6. listopadu 2010 v 23:13 | NiCky
Muhaha! - NiCky chtěla dneska na truc kapitolu nepřidat (kdo neví o co jde, nemusí se tím zabývat XD). Buhehe! - NiCky to neudělala. Jestli správně soudím, tak se mnou asi nejste za jedno, co? Vy budete rádi, že tu kapču máte XD. No, tak si ji tedy přečtěte.

Jé, právě jsem si všimla,, že tam mám Yuni za zelenovlásku a má tam být bělovlásku XD. - OPRAVENO

Kahimiri se po tváři rozlil slastný úsměv. Zahleděla se na dívku naproti sobě a řekla: "Už se nemůžu dočkat, až začneme bojovat. Cítím s tebe…sílu…a temno… Bude zábava si s tebou pohrát." "Očividně nesdílíme stejné názory." Odtušila Yuni a pátravě se dívala na svou protivnici. Hledala nějakou slabinu, něco, co by mohla využít během zápasu. Jenže jediné, co dokázala rozpoznat, byla nepříjemná aura kolem rusovlásky. Zavrtěla hlavou. Nějak se jí to nelíbilo. Možná by mohla použít tamtu divnou schopnost, co se u ní rozvíjí a dostat tu holku stejně jako ty genniny v lese… Ne, to neudělá. Netuší, kde se u ní ta zvláštní síla vzala, ale něco se jí na ní nezdálo. Ten pocit, co se jí zmocnil pokaždé, když tu moc využila, ji děsil. Vlastně zase ne. Hrůzu jí naháněl pouze, když o tom takhle přemýšlela. Ve chvílích kdy nad tím takhle nespekulovala, se jí to zdálo skvělé. Cítila se vždycky tak nějak vzrušeně, bylo jí jakýmsi způsobem příjemně. Jenže jakmile se vrátila k normálu a tenhle zvláštní stav pominul, zjistila něco jiného a ne moc povzbudivého. Něco v jejím "já" se pokaždé stalo temnějším. Nevěděla, jak přesně to nazvat, ale bylo to tak. A právě to byla ta strašlivá věc, z které jí stávaly chloupky na rukou. Jak nad tím tak přemýšlela, došla jí jedna důležitá věc. Ona neměla vůbec strach z nastávajícího zápasu. Necítila se z něho ani trošku nervózní. To čeho se tak bála, byla ve skutečnosti ona sama. Netušila totiž, co se s ní stane, pokud použije tu svou zázračnou schopnost. Z myšlenky na to jí jímala hrůza a děs, horko a chlad. Navenek sice nic znát nebylo, neboť její tvář už nějakou dobu zůstávala v podstatě bez výrazu a jen v případě nejvyšší nutnosti (což teď rozhodně nebylo) nechala na venek vyplout to, co se ukrývalo uvnitř. Čím víc se těmito věcmi zabývala, tím víc někde uvnitř sebe klesala ke dnu. Topila se do stále větší hloubky a všechno kolem ji akorát stahovalo ještě hloub. Vzpomněla si, že když na ni před chvílí ta druhá dívka promluvila, řekla, že z ní cítí temno. Opravdu to tak je? Možná si z ní jen utahovala. Vlastně ne…snad si z ní utahovala. Na(ne)štěstí boj konečně začal a Yuni byla nucena přestat se svým vlastním psychickým mučením.

Akira napnutě pozorovala svoji přítelkyni. Musí vyhrát! Stejně jako u Amayi se i jí snažila hlubokým soustředěním poslat co nejvíc pozitivní energie (vzhledem k Yuniným myšlenkám, tak zřejmě neúspěšně). Málem už by zapomněla, že stojí vedle Gaary, kdyby se sám neozval: "Proč, proč se na ni tak upřeně díváš?" "Snažím se jí podpořit svými myšlenkami." Odvětila dívenka, které se nezamlouvalo, že ji od jejího neuvěřitelného plánu vyrušuje. On však chtěl vědět ještě něco: "Ale proč? Proč se o to vůbec pokoušíš?" "Protože je z mého týmu…a protože to je moje dobrá kamarádka." "Jaká ubohost. Nic jako přátelství nebo láska neexistuje. Tím co děláš, akorát poukazuješ na to, jak si slabá." "V tom případě mi řekni, jak jsi mohl být můj přítel? Nebo si snad kdysi nebyl?" "Nikdy jsem neřekl, že ano." Touhle větou chlapec naprosto zchladil Akiřino odhodlání co se týče Yuniny psychické podpory. Místo toho se musela soustředit na to, aby ona sama nepodlehla těžkým depresím. Věděla, že se její vztah s Gaarou hodně změnil, ale nikdy ji ani nenapadlo, že to bude tak vážné. Pořád si kladla jednu otázku - jaký je důvod jeho chování vůči ní?

Kahimiri pozvedla ruce a z nich náhle vyletěla spousta ohnivých střel. Yuni však byla pohotová a okamžitě zareagovala. "Suiton: Teppoudama - Živel voda: Kulka z vodní pistole." Z Ewariny pusy vystřelila obří vodní koule a vše uhasila. Jasně byla vidět zrzčina nelibost vůči elementu, který dívka použila. Zkoušela různé rafinované útoky, ovšem marně. "Mhm…je to opravdu zajímavé - jak jsem si myslela." zvonivě se zasmála a pak pokračovala, "jenže mě to nějak přestává bavit! Tvůj živel mi zabraňuje naplno použít mé kekkei genkai. Kvůli tvým sprškám vody bych se rozpustila a už takhle je mi nepříjemné to mokro všude kolem." Dramaticky se oklepala. "Teď bych tedy ráda převzala vedení ohledně našeho zápasu já a trochu zlepšila scénář. Mám ráda pohled na krev, případně spálené maso a ani jednoho se mi zatím nedostalo. Takže, to chce menší úpravy." A s těmito slovy se rychle ocitla za překvapenou Yuni. Ta se k ní akorát otočila, aby se bránila, ale rozhodně nečekala to, co ta brutální rusovláska udělala. "Zesshi Nensan - Kyselina z pusy!" Vyplivla na Ewari jakousi divnou žlutou tekutinu. Dívka si sice instinktivně zakryla obličej, takže si ho před útokem uchránila, ovšem zbytek těla včetně rukou, které bránily její tvář, byl postříkán žíravinou. Děvče to poznalo takřka okamžitě. Mělo co dělat, aby nezavřísklo, neboť ještě nikdy nezažilo horší bolest, než je tahle. Právě v té chvíli musela dívčina snášet, jak jí za ukrutného syčení kyselina rozleptává tělo. "Hned si připadám líp," zazubila se Kahimiri vedle ní, " navíc aspoň poznáš jaké to je, když já při plném použití svého kekkei genkai přijdu do styku s vodou." "Jo, jasně…" Zavrčela náhle bělovláska, čímž zrzku hodně překvapila. A o to víc ji dostaly Yuniny oči, které se přímo propalovali do těch jejích.

Tak, jak to nakonec dopadne? Kdo vyhraje? Napíšu příště něco opravdu brutálního? Nenechte si ujít příští kapitolu, která bude nevím kdy! XD

41. Kapitola - Já jsem lepší!

28. října 2010 v 22:13 | NiCky
Řeknu vám, žádnej zázrak... Dokonce nikdo zase nezemře XD Ale to vám spíš udělá radost, co? XDD Jinak nevím, jestli bude další kapča zítra, neboť jedu s rodinou za známými do Svárkova a vracím se v neděli. Ale kvůli vám se pokusím něco sesmolit zítra dopoledne. XD

Kerai s úšklebkem pozoroval svého protivníka. Koho by napadlo, že bude muset soupeřit s někým z toho týmu z Lesa Smrti. Jakoby ten černovlasý kluk myslel na to samé, zeptal se: "Co ucho? Bolí?" Aburi odolal pokušení sáhnout si na místo, kde měl "díru v hlavě". "Vlastně ani ne, díky za optání," odpověděl jedovatě a pak jako mimochodem dodal: "až s tebou skončím, tak se někoho z lékařské skupiny zeptám, jestli by mi ho mohli přišít." Rikamo naklonil hlavu lehce ke straně a řekl: "Moc si věříš. Tam v lese jsi mě ani jednou neviděl při boji a přesto jsi si jistý svou výhrou…" "Je to logické," podotkl chlapec, "držel ses poměrně stranou, když tvoji přátelé bojovali proti nám. Tudíž nejspíš budeš nejslabší článek." "Nebo tajná velmi silná zbraň." Doplnil ho druhý kluk se zvláštním úsměvem.

Všichni se za ní otáčeli. Měla to tušit! Ale teď už se nedá nic dělat. Kaisha došla zpátky na své místo a nad hlavu zvedla obří tabuli s nápisem: KERAI VYHRAJE! Odhodlaně koukala přímo před sebe a nevšímala si nezvyklého šepotání kolem ní. Naruta nejvíc zajímalo, kde vůbec tu věc vzala, ale když se jí chtěl zeptat, dívka dělala, že neslyší. Byl by jí začal mávat rukou před obličejem, kdyby ho nezarazila Sakura a neupozornila ho na začátek zápasu.

"Áááááááááá!" Kerai
s  hlasitým bojovým výkřikem vystartoval proti svému soupeři oháněje se po něm mečem. Rikamo se mu ovšem hladce vyhnul a posléze sám klukovi jednu vrazil. "Umíš s tím vůbec zacházet?" Zeptal se ho s nadzdvihnutým obočím, "neměl bys používat zbraň, kterou pořádně neovládáš." "Prosím tě," uchechtl se mladík, "teprve se rozehřívám." Na to znovu vyrazil vpřed a jeho údery byli mnohem přesnější a silnější. Teď bylo mnohem těžší se jim vyhýbat. Navíc byl Aburi kupodivu velmi rychlý. "Tak fajn, možná nejsi tak špatný, jak jsem myslel. Takže schválně zkusíme, kdo z nás je lepší šermíř." Na to od něj tmavovlasý gennin z Kahimirina týmu odskočil a vytáhnul zvláštní svitek. Rozbalil ho, dotknul se na něm podivných značek a klidně pravil: "Kuchiyose: Raikou Kenka - Přivolání: Vytvoření lehkého meče." V rukou se mu objevila pěkná, dobře vyvážená zbraň. Křivě se pousmál a zaútočil na svého protivníka. Jejich boj ani pořádně nešel popsat. Byl to samý výpad, úhyb… Celou arénou se neslo kovové řinčení, jak do sebe jejich nástroje narážely. V jednu chvíli stáli přímo proti sobě, skoro se dotýkali nosy, své meče zaklesnuté do sebe. Tu Kerai nečekaně uskočil. Nejspíš se rozhodl změnit taktiku. Vytáhl dýky (kterými, jak se ukázalo, byl přímo ověšený) a začal je házet na Rikama. Ten všechno odrazil a tak znovu začali boj nablízko.

"He? To je slabota…" Okomentoval zápas Naruto a Kaisha měla co dělat, aby mu jednu nevrazila. Naštěstí to za ní udělala růžovovláska stojící vedle blonďáka. "Au, Sakuro-chan…za co to bylo?" zeptal se dotčeně Uzumaki. "Za to tvoje nevhodné komentování. Ty sis při svém duelu dokázala akorát prdnout. Tak se koukej na to, jak má vypadat pořádná podívaná." Odpovědělo mu místo růžovky Uchiha děvče. "Pche…" zamračil se blonďáček, "já jsem byl určitě stokrát lepší. A vůbec ty máš co říkat, ještě jsem tě ani neviděl bojovat! Jistě to bude taky nic moc, protože jsi holka. Háhá!" Zasmál se nad vlastními slovy, načež schytal další ránu…vlastně dvě. Obě dívenky se do něj strefily najednou a poté se na sebe zářivě usmály. "Jak otravný." Konstatovala jedna. "Taky si myslím." Přitakala ta druhá.

Když se jejich meče střetly, vždycky odlétlo několik jisker. Kerai musel uznat, že ten kluk je dobrý, ale na něj nemá. Teď totiž teprve uvidí!
Chlapec odrazil několik dalších útoků a vyskočil do vzduchu. Za pomoci chakrových vláken posbíral všechny své dýky, jež se válely po zemi a jakýmisi spletitými pohyby prstů, je rozpohyboval tak, že Rikamo se zkrátka nemohl ubránit před všemi a byl na několika místech zraněn. Dále na něj Aburi zaútočil ze shora a kluk musel jeho úder vykrýt. Tedy pokud nechtěl skončit přeseknutý vejpůl…
V té chvíli, kdy pozvedl svou zbraň a jejich ostří do sebe narazily, Kerai levačkou vyndal malý zlacený nožík. Tím pádem držel meč jen jednou rukou, takže bylo zhola nemožné unést ho, když na něj z druhé strany tlačil nepřítel. Makate mu způsobil velkou řeznou ránu po délce celé jeho paže. Ve stejnou chvíli Rikamo pocítil hroznou bolest. To, jak se mu soupeřův nůž zabodl do hrudi, přímo vedle místa, kde je srdce. Což pro něj sice neznamenalo okamžitou smrt, ale jistě měl přeříznutou nějakou tepnu. Když se pokusil tu ostrou věcičku ze sebe vytáhnout, zajela ještě hlouběji. Od pusy mu tekla krev. "Asi jsem se mýlil. Nejsi vůbec tak špatný, jak jsem myslel." Po té zavřel oči, a když je znovu otevřel, řekl: "Vzdávám se." Pak v bezvědomí padl na zem.

Kaisha velmi nenápadně zahodila svoji tabuli (a jen čirou náhodou s ní trefila Naruta do hlavy). Když k ní přišel její parťák, kterého právě ošetřil lékařský tým, jen se ušklíbla při pohledu na jeho přišité ucho. Kerai se na ni taky zašklebil a potom se jali sledovat výběr další dvojice. I ostatní už zase upírali svoje zraky na obří obrazovku. Stálo na ní: YUNI EWARI VERSUS KAHIMIRI LACHA.

40. Kapitola - Zvítězí síla nebo inteligence? Boj dvou talentovaných kunoichi!

27. října 2010 v 13:53 | NiCky
Nějak se mi ta kapitola nelíbí...XDDDDDDDD

Dívky stály naproti sobě. Vzájemně se měřily pohledy. Sayuri Amaye věnovala chladný pohrdavý pohled a ta se na ni jen ušklíbla. Uvidíme, kdo je z nás lepší. Sotva souboj začal, Meekari proti své soupeřce hodila několik jehlic, ovšem bělovlasá dívka je odrazila vlastními. Tak takhle to nepůjde… Pomyslela si zelenovláska v duchu a vypálila větší množství. Tentokrát ho Hoozuki odfoukla jedním ze svých vějířů na zádech. Druhá dívčina si jich předtím nevšimla a teď jí došla jedna ne zrovna pěkná skutečnost. Jestli to takhle půjde dál, dopadne jako TenTen. Ta mohla proti Temari vrhat miliony kunaiů a stejně to nepomohlo. Ovšem ani dohromady nemůžou být tahle dvě "ovívátka" natolik silná, aby zvládla Větrnou kosu, kterou použila ta holka z Písečné. Tudíž jediným problémem je to, že na odvanutí jejích tenkých jehlic ty vějíře stačí. Musí to tudíž vymyslet nějak šikovně, aby svou soupeřku dostala dřív, než stačí zareagovat…To je taková otrava! Zatím co Amaya přemýšlela, druhou dívku už zjevně přestalo bavit ji při tom pozorovat. "Suiton: Suiryuuben - Živel voda: Technika vodního biče!" Sayuri nad svojí rukou jen tak z ničeho vytvořila vodní kouli, z které poté lítalo velké množství vodních střel, a všechny mířily přímo na její protivnici. Zelenovlasá dívka rychle uskakovala a přitom se snažila vymyslet nějakou strategii. Nejdřív by však potřebovala zjistit o té Hoozuki něco víc. Vyhnula se několika dalším střelám a poměrně rychle se ocitla za Sayuri. Chtěla jí dát jednu pěstí a k nevíře všech okolo…projela vodou. Ta holka měla místo hlavy vodu! Když ruku odtáhla pryč, vše se vrátilo do normálu. Bělovlasé děvče neotálelo a okamžitě se po Amaye ohnalo vějíři, které byli kupodivu pěkně tvrdé, a zanechávaly na obličeji nehezké škrábance. Meekari rychle odskočila pryč nevšímajíc si krve na obličeji. To je teda pěkný…vážně pěkný.

Akira už nestála za Gaarou, teď se opírala o zábradlí vedle něho.
Ani si to neuvědomovala, ale zatímco pozorně sledovala svoji bojující kámošku, popošla dopředu, aby lépe viděla.
Na rozdíl od ní to rudovlasý chlapec zaznamenal až moc dobře a momentálně se na ni díval ne zrovna pěkným pohledem. Děvče si toho však vůbec nevšimlo, jelikož se soustředila na to, aby své kamarádce poskytlo co největší psychickou podporu…

Dívky se na sebe dívali hodnotícím pohledem a ku podivu ve stejnou chvíli udělali: "Hm…" Až na to, že každá jiným tónem. Zelenovláska přemýšlivě, zatím co bělovláska znuděně. "Víc už nepředvedeš?" zeptala se Sayuri najednou, "protože jestli je tohle všechno, co dokážeš, tak bych to tu už ráda skončila, jelikož nehodlám ztrácet čas s někým tvojí úrovně." Amaya se nenechala urazit a s hlasitým zívnutím řekla: "Věř mi, mě to celé nudí ještě víc než tebe." "V tom případě to rychle skončeme. Suiton: Suihachi - Voda: Vlna z ruky!" Z dlaně jí vystřelil obří proud vody a málem zasáhl cíl. Meekari se sice útoku vyhnula, jenže proud vody se zdál nepřetržitý a ona musela neustále uhýbat a uskakovat. Přestává mě to bavit! Poznamenala v duchu a pokusila se dostat blíž ke své protivnici. Bohužel se to zdálo zhola nemožné. "Suiton: Mizu Kamikiri!" Sayuri vytvořila na konečcích svých nohou vodu a šlápnutím na zem ji vystřelila na dívku. Ta provedla celkem pěkný úskok, takže zasáhnutá nebyla, ale zeď za ní ano a k její vlastní hrůze se v ní objevily díry a spousta prasklin. Kdyby ji to zasáhlo…žila by ještě? Než si stihla na tuhle otázku odpovědět, použila Hoozuki nečekaně další jutsu. "Suiton: Seibun Houfutsu - Živel voda: Vodní koule!" Ze země vytáhla další vodu a za její pomoci zaskočenou Amayu uvěznila ve vodní kouli. Zelenovláska se teď už nemohla o nic pokusit a tak k ní Sayuri přistoupila a chladně řekla: "Víš, musím přiznat, že jsem od tebe očekávala přece jen lepší výkon, než bylo toto… Přesto si hodlám vzít tvoji duši." Všechny svými slovy šokovala. Myslí to vážně? Co chce dělat? Dívčiny zvláštní oči zfialověli a začaly slabě zářit. Natáhla ruku směrem k nemohoucí dívence před sebou a z té jakoby začala vystupovat další postava… Může to být Meekarina duše? Než se to něco dostalo celé ven, stala se zvláštní věc. Sayuri jakoby dostala křeče a zhroutila se v bolestech na zem. Ve stejnou chvíli Amayin duch zmizel zpátky v těle své majitelky. "Co se to děje?" zašeptala bělovlasá kunoichi zatímco se svíjela v bolestné agónii. "Začal působit jed, kterým jsem tě otrávila." odpověděla jí druhá dívka, "pamatuješ, jak jsem tě před tím napadla a pokusila se tě udeřit pěstí? V té chvíli si musela soustředit chakru do změny své hlavy ve vodu, tudíž sis nevšimla lehkého škrábnutí jehlicí, jež jsem ti při tom způsobila. Není moc hluboké, ale k otravě to stačí. Sice nějakou dobu trvalo, než chemikálie, kterou jsou mé zbraně napuštěné, začala účinkovat, ovšem jde o prudký jed, takže pokud do dvou hodin nedostaneš protilátku, tak zemřeš. Kromě toho budeš po celou dobu trpět hroznými křečemi a bolestmi." Hoozuki otevřela pusu a pak jí zase sklapla. Nevydala ze sebe ani hlásku. "Ale neboj se," usmála se Amaya přátelsky, "vždycky sebou nosím nějaký protijed. Takže jakmile mě prohlásí za vítěze a o tebe se půjde postarat lékařský tým, předám jim ho." A to taky udělala…

Začalo vybírání další dvojice. Na obrazovce se objevilo: RIKAMO MAKATE VERSUS KERAI ABURI.

Bude příště konečně nějaká mrtvola? XD Určitě čtěte další díl, který přidám už zítra! XD

39. Kapitola - Byli jsme přátele...Ale jsme jimi i teď?

26. října 2010 v 20:34 | NiCky
Gennini napjatě sledovali rozhodčího. Ten jim ještě odhalil obří obrazovku, jež "rozhodne o jejich osudech". Snad v každém (až na pár lidí) hrklo, když začalo losování první dvojice.
SASUKE UCHIHA VERSUS AKKADO YOROI!
Všichni se na sebe podívali a po té se na příkaz kašlajícího chlápka vydali do prvního patra. Amayu překvapilo, když viděla, že Akira místo toho, aby šla s ní a Yuni, běží za nebezpečně vypadající trojicí z Písečné. Sice věděla, že tam, předtím než sem přišla, nějaký čas žila, ale stejně… Ta parta nevypadá vůbec přátelsky…obzvlášť ten s tou divnou věcí na zádech budí hrůzu. Meekari si nebyla jistá, zda to má představovat dýni či tykev. Není to vlastně to samý? Hm…aspoň má nad čím přemýšlet, než na ni dojde řada. To čekání stejně bude pěkná otrava…

"Gaaro!" doběhla dívenka k červenovlasému chlapci, který se na ni s nepřátelským výrazem ve tváři otočil."Co chceš?" zeptal se jí stejným nenávistným tónem jako naposledy a v Akiře se všechno sevřelo. Proč se k ní chová tak hrozně? Byli přece nejlepší přátelé, ne? S nepříjemným pocitem si uvědomila jednu věc. V duchu použila slovo "byli" a ne "jsou". "Já-já….no, jen jsem si s tebou chtěla promluvit… Neviděli jsme se tak dlouho…" "To máš pravdu. Neviděli jsme se dlouho a za tu dobu se toho hodně změnilo. Takže jestli si chceš zachovat ten svůj bezcenný život, tak zmiz!" Řekl jí to tak zle a při tom se jí upřeně díval do očí. Děvčeti se z toho udělalo špatně, ale snažilo se to na sobě nedat nijak znát. Chtěla něco odpovědět, ovšem zápas Sasukeho a už započal. Gaara se od ní odvrátil a se zvláštním pohledem sledoval boj. Akira svůj zrak stočila také ke dvojici dole, ale někde úplně jinde. Přemýšlela o tom, co jí rudovlasý chlapec řekl. Jedním si však byla jistá, "zmizet" nehodlala.

Sasuke ze začátku dostával docela pěknou nakládačku. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že prohraje. Někdo to nevydržel a začal na něj pořvávat. Samozřejmě to nebyl nikdo jiný než Naruto Uzumaki. Kaisha, která stála vedle něj, se ušklíbla: "Trochu ti šplouchá na maják, ne?" Chlapec ji neslyšel, ovšem Kerai ano. "Ani nemyslím," podotkl klučina, "vždyť se koukni na ubohost toho stupidního emaře! I když je fakt…co jiného očekávat od Uchihy…" "Sasuke-kun není žádný pošahaný emo! A jen si nemysli! On vyhraje! Teď si z nás akorát dělá legraci, ovšem za chvíli se rozjede a mi pak budeme valit oči!" Bránila ho hnedka dívka. "To se ještě uvidí…" pronesl její parťák zamyšleně. Ovšem zdálo se, že dívčina teorie byla správná. Tmavovlasý mladík dole se náhle vzchopil a předvedl část jedné velmi těžké taijutsu techniky a všechny tím naprosto šokoval. Pár lidí dokonce i "valilo oči", jak řekla dívčina. Momentálně mladý Uchiha letěl vzduchem (doslova) a připravoval se k závěrečnému tahu. Ovšem něco bylo špatně…
Ti, kteří Sasukeho opravdu pozorně sledovali, si mohli všimnout zvláštních znaků na jeho těle. Kiyo je viděla a při pohledu na ně jejím tělem projela ostrá bolest. Trápila ji už od té chvíle, co se probrala v Lese Smrti, nikdy však nebyla tak akutní…

Nakonec tmavovlásek (Sasan) opravdu vyhrál, ovšem zdál se být dosti vyčerpaný. Přesto dle názoru většiny (a Naruto do ní rozhodně nepatřil) předvedl poměrně impozantní kousek. Akira si všimla, že se Gaara začal lehce chvět. Nevěděla, co to má znamenat, ale sporovala, že si toho všimnul i Kankuro. Ten se na svého mladšího bratra podíval ustaraným…a zděšeným pohledem? Děvče si nebylo jisté, jak ten výraz definovat, rozhodně nebyl nijak veselý či šťastný. Po té bojovali další dvojice. Když se na monitoru objevilo: ROCK LEE VERSUS SABAKU NO GAARA, přemístil se červenovlasý chlapec dolů do arény a za ním skočil jakýsi maník s velmi velmi hustým obočím. Šlo o dost neuvěřitelný boj, skoro až děsivý. Její snad ne "bývalý" kamarád z Písečné byl opravdu silný a hlavně…děsivý. Během boje jí jednou věnoval jeden jediný krátký pohled. Úplně ji z něj zamrazilo… Zračila se v něm…touha po krvi…

Tenhle zápas vzbudil opravdu velký rozruch. Neboť se ukázalo, že "Tlustoobočnatec" měl opravdu výdrž a to co předvedl, mnoho lidí překvapilo. Ovšem i přes všechnu snahu, po té co provedl zakázanou sebe poškozující techniku, nedokázal bratra Kankura a Temari porazit. Takže ten podle jejich očekávání vyhrál. Lee ztratil vědomí a nebýt svého senseie by byl už mrtvý… Na konci ho jen blesku rychlý zásah Gaie zachránil před Gaarovo posledním a pro chlapce smrtelným zásahem.
Kluk z Písečné se přemístil zpátky do prvního patra, kde ho jeho sestra krátce přivítala. Ten k ní lehce pootočil hlavu a dál si jí nevšímal. Místo toho přenesl svoji pozornost k Akiře, která stála za ním a upřeně ho sledovala. Oči se mu stáhly do dvou malých štěrbinek. "Myslím, že jsem ti říkal, abys zmizela…" Dívku zase udeřila ta jeho nepřátelskost, ale snažila se zůstat v klidu. "Ehm, vážně? Tak to se ti vážně omlouvám, ale já…ale já nechci zmizet. Mně se tu líbí." Věděla, že v podstatě říká samé kraviny, jenže co tak mohla dělat? "V tom případě si radši ještě jednou v hlavě přehraj právě proběhnutý boj. Možná by si nechtěla skončit hůř než můj soupeř." Dívenku naprosto šokovala jedna věc. On ani neřekl stejně! Řekl hůř… Opravdu by ji zabil? Měla pocit, že se každou chvíli rozpláče a to už neplakala dlouho. Naštěstí to potlačila a dál se dívala Gaarovi do tváře, dokud se od ní neotočil, aby mohl sledovat další zápas. Na řadě byl Dosu Kinuta a Chouji. Šlo o celkem rychlé a snadné vítězství pro…zvučného ninju. Na monitoru se objevila jména další dvojice: Hoozuki Sayuri versus Amaya Meekari.

Jak bude probíhat příští boj? Zemře někdo? XD Další díl ZÍTRA! XD Jinak pokud vás zajímá průběh losování dvojic: Natrhala jsem si papírky napsala tam jména postav a vždycky jsem si vytáhla dva lidi a dala je k sobě. Po té jsem si páry rozpočítala (en-ten-ty-ky..XD), a tím si určila, kterou dvojici tu dám jako první. No a vyšlo mi...to co mi vyšlo. XD

38. Kapitola - Vyřazovací kolo začíná.

18. října 2010 v 21:55
Nezkontrolováno pořádně.

"Hm, tak jste nakonec prošli…" poznamenal chladně Omahi. "Říkáte to jako by to bylo něco strašného? Neměl byste spíš být šťastný, že uspěli? Jsme přece váš tým!" rozhorlila se Akira, jenž po čase v lese úplně zapomněla na senseiovo děsivou auru, která ji teď obklopila. "To, že jste zvládli druhý test chunninské zkoušky, není nic zvláštního - měl by to zvládnout každý průměrný gennin," odpověděl mistr ledovým hlasem, " navíc pokud jste můj tým, jak se vůbec opovažuješ mi tu něco kázat?!" "Promiňte…" pípla náhle schlíplá dívka a Amaya přemýšlela, jestli je to tím, že se opravdu vyděsila anebo je zase pod vlivem té Omahiho "černé magie". Nezabývala se tím však dlouho, neboť tmavovlasý mladík zase začal mluvit. "Teď k tomu co se bude dít teď. Pokud náhodou chcete vědět, co znamená ten text, co je nahoře, tak na to radši rychle zapomeňte, neboť se nehodlám zdržovat vysvětlováním něčeho, co byste stejně měli pochopit sami. Pokud chcete jít někam oslavovat, nad tím vůbec nepřemýšlejte, jelikož stejně nemáte čas. Tudíž pojďte za mnou." "He? Kam?" ozvala se otráveně Meekari. Senseiovi se v očích objevil pohled, který nevěstil nic dobrého. "Vypadá to, že jste přes tu dobu, co jsme se neviděli, zapomněli, jak se máte chovat." Po té se zadíval Amaye do očí. Ta věděla přesně, co přijde. Proto chtěla rychle sklopit oči, či se od něj otočit, ale nešlo to. Kolem ní se všechno rozmazalo, v očích jí hučelo a ta bolest…pulzovala jí v hlavě, bylo to k nevydržení! Snažila se s tím něco udělat, nějak se tomu vzepřít, ale jediný marný pokus o obranu jí zařídil náhlý ještě větší bolestivý zášleh. Dívka to nevydržela a vykřikla.
Všichni gennini stáli před Hokagem a dalšími jouniny. "Ehm, ehm," odkašlal si Sarutobi, "nejdřív bych rád poblahopřál vám všem, co jste se dostali až sem. Teď vám vysvětím, jak to bude s třetím kolem chunninské zkoušky. Před tím však uvedu některé věci na pravou míru. Nenechte se zmást tvrzením o tom, že tento společný test mezi více zeměmi je pro posílení přátelství. Ve skutečnosti jde o takovou spojeneckou válku mezi jednotlivými říšemi." Tato slova všechny naprosto šokovala, ale muž pokračoval. "Dříve se hodně válčilo a mnoho, lidí zbytečně padlo v tehdejších bitvách. Proto se rozhodlo o jiném způsobu boje. A tou je chunninská zkouška. Sice jde o to, abychom zjistili, kdo má schopnost na post chunnina, ovšem zároveň vy všichni reprezentujete země, ze kterých pocházíte." A tak dál vysvětloval. Až na některé osoby byli všichni aspoň trochu překvapeni. Nakonec hokage svůj proslov skončil a chystal se začít nový, teď už konkrétně o tom co je všechny čeká. Sotva však otevřel pusu, aby začal mluvit, objevil se před ním jakýsi hnědovlasý shinobi s divným obličejem a ještě divnějším pohledem. Něco mu řekl, Sarutobi mu to odkývnul. Po té se ten chlapík otočil ke genninům. "Ahoj všichni. Před třetí zkouškou je zde něco…KAŠLI KAŠLI…co bych rád, abyste udělali. Jde o kvalifikaci na třetí test, aby se určilo, kdo se zúčastní hlavní části." To mezi všemi vyvolalo velký povyk. "Letos byli zkoušky příliš jednoduché a vás zůstalo mnoho. Naší povinností je váš počet zredukovat. Neboť poslední kolo se bude různě protahovat a my jsme omezeni časem. Každopádně ti…co se necítí dobře…KAŠLI KAŠLI…" A mezi ty patříš určitě ty! Pomyslela si Amaya. "KAŠLI KAŠLI… promiňte…" omluvil se chlápek a pak pokračoval: "ti co jsou zkrátka moc vyčerpaní, ať vystoupí z řady a posléze odejdou, neboť vyřazovací kolo začíná hned teď."
"Co? Ale vždyť jsme teprve před chvílí dokončili druhou zkoušku." Namítla Ino. Hnědovlasý shinobi se na ni podíval, ale nic neřekl. Po té jako by si vzpomněl, dodal: "Jo a zapomněl jsem vám říct, že od teď je soutěž individuální - můžete se kdykoliv vzdát dle vlastního rozhodnutí. Ostatním z vašeho týmu to nijak neuškodí." Všichni se na sebe dívali. PO chvíli se ozval Kabuto a odešel. "Hej!" poklepala Akira Amaye na rameno. "Co?" "Neměla bys taky odstoupit?" "Cože?" Vykřikla Meekari, "to snad nemyslíš vážně?!" "No víš. před chvilkou sis prošla tamtím něčím, co umí náš sensei a kdyby ses v té chvíli viděla! Ještě teď si taková celá povadlá. Možná by bylo lepší…" "Prosím tě, mlč!" mávla druhá dívka rukou, "kvůli takový pitomosti nebudu všechno vzdávat, ne? Stejně je to celé otrava…tak ať už to mám za sebou a nemusím to opakovat příští rok." A tak už nikdo neodešel. "Tak tedy začneme s kvalifikací. Půjde o boj na jednoho. V podstatě budete bojovat jako ve skutečném životě. Nejsou žádná pravidla. Boj neskončí, dokud jeden z vás nezemře, není omráčen anebo nepřizná porážku. Pokud chcete přežít, vzdávejte se včas."

37. Kapitola - Definitivní konec 2. kola chunninských zkoušek?!

11. října 2010 v 22:08 | NiCky
He..kapitola jena světě XD Moc jsem se s ní nepárala, neboť už musím spát XD A to jako fakt. XD Nejspíš tam tedy budu nějaké chyby...opakování slov určitě XD Ale jinak by to mělo být v pohodě...mělo XD Tak čtěte..nebo radši ne, nečtěte. XD A já jdu spát...

Třetí den proběhl bez nějakých velkých potíží a tak nastal čtvrtý den. Ten proběhl taky celkem bez problémů. Skupině Kiyo se nakonec podařilo získat svitek Nebes, ale svitek Země jim stále chyběl. Tým11 už kupodivu nespatřil žádné nepřátele. To v podstatě platilo i ostatních…. Sice byli problémy typu, zelený, odporně vyhlížející, abnormálně veliký housenky k snídani či někteří nezmíněný se museli podotýkat s výkaly na hlavě, jež mimochodem patřily ptákům obdobné velikosti jako naše známá zmutovaná masařka…došlo na den pátý.

"Chm!" utrousil Kerai směrem ke Kaishe, kterou už od předevčerejšího dne ve snaze nějak ji popudit pozoroval. "Děje se něco?" zeptala se ho mile dívka. "Pche!" použil chlapec její oblíbené slovo (jestli to slovo vůbec bylo…) "Jéje! Někdo je nám tu naštvaný, co?" culila se dívenka, "co pa se ti stalo? Že by si mě pořád podezříval z té tvé nedávné nehody?" "Já ti dám nehodu ty-" náhle se zarazil, neboť byl skutečně osvícen panem všemocným, "víš co? Já to nechám plavat." "He?" vydalo ze sebe překvapeně děvče. "Jo," Pousmál se, "ale nejdřív si poslechneš můj nejnovější vtip. Stojí dva přátelé před vodopádem osudu. Pokud před ním zalžou, navždy zmizí z povrchu zemského. První kamarád je z klanu Mayato. Povídá: Já myslím, že klan Uchihů je nesilnější v celé Konoze. SVIST! Zmizel. Druhý kamarád - mimochodem Uchiha - říká: Já myslím… SVIST! Zmizel taky." Kluk se šíleně rozřehtal a Kaisha ho pobouřeně sledovala. Cukalo jí v oku. Snad netrpí tím blbým tikem? To mají jen lidi zralý do blázince. Pokusila se uklidnit a s nepřesvědčivým úsměvem pravila: "To bylo opravdu legrační. Teď ti povím taky nějaký vtip já, ano? Je to modro-fialovo-červené a skučí to. Co to je? - Vypatlaný člověk, co řekl moc vtipů o mém klanu." "Vypatlaný? Já bych ho spíš považoval za někoho, kdo má smysl pro humor." Podotkl s lehkým úšklebkem Kerai. Tmavovlasá dívka se už už chystala něco říct, ovšem Sayuri jí to překazila. "Fajn, mám toho vašeho tlachání akorát plný zuby! Jdeme do věže. Je čas…" A tak se všichni zvedli a vyrazili vstříc svému osudu.

To samé a skoro ve stejnou chvíli podniknul tým 11. I přes to, že Meekari vymyslela naprosto úžasnou strategii, nikdo nechtěl kvůli jejímu testování zůstávat venku moc dlouho a čekat na nějaké cizí genniny. Tak děvčata vyrazila k velkým dveřím naproti nim. Akira kráčela rozhodně a se vztyčenou hlavou, Amaya si v duchu zpívala písničku, která se moc líbila jí i Shikamarovi a to z jistých velmi delikátních důvodů. Yuni šla tiše vedle nich, ovšem velmi se soustředěná na to, aby si tento okamžik navždy zapamatovala. S těmi nejnevinnějšími (teoreticky) myšlenkami vešli dovnitř věže. Tam na tabuli stálo: Jestli nemáte nebesa, získejte vědomosti a buďte připraveni. Pokud nemáte zemi, vraťte se do pole. Hledejte sílu. Se svitky Nebes a Země se z nebezpečné cesty stane bezpečná. To je tajemství…něčeho a něčeho.. Povede tě to na tvé cestě. Dívky to brali jako pokyn k rozbalení svých dvou ruliček. Po té co tak učinily, se ze svitků začalo kouřit a…objevil se Omahi!

"Výborně!" vykřikla Aby nadšeně. Od té doby, co jí Kyosuke políbil, se s ním neviděla. Sice jí pořád posílal různé otravné dárky (až na ty náušnice), ovšem to bylo všechno. Dívka teď v rukou držela dopis, jenž jí měl dopomoct k "rozchodu" s mladíkem. Jakožto nukennin nepatřila do žádné vesnice - cestovala sem a tam, jak se jí zachtělo. Nikdo ji však nikdy nestíhal a to z jednoho velmi prostého důvodu. Byla velmi užitečná. Pokud jakákoliv strana potřebovala někoho na velmi důležitou či nebezpečnou misi, která měla velký význam, nejlepším zaručením úspěchu bylo najmout si Aby. Nešlo o kdovíjak levnou službu, ale ani o moc drahou. A právě teď dívku někdo potřeboval. Jednalo se o Skrytou mlžnou. Tsukiyomi byla rozhodnutá hned vyrazit. Kyosukemu mu to v rychlosti oznámí, přihodí k tomu jejich rozchod a "olalá" - je po starostech s jejich vztahem. Jen mu musí šikovně vyložit, že se s ním chce i nadále přátelit…snad to nějak pochopí.

36. Kapitola - Nic zvláštního...ale jen pro někoho.

4. října 2010 v 20:57 | NiCky
Éé.. Hrozná kapitola, hrozný název kapitoly! XD

"Nééééééé!" zařval Kerai, když vosí hnízdo padalo na něj. Díky bohu se nad ním Kaisha nakonec slitovala a zachránila ho. Vzhledem k tomu, že to bylo hrozně rychlé, nemohu vám popsat, jak přesně se jí to podařilo. Když se chlapec trochu vzpamatoval, začal dostávat ukrutný vztek, neboť podle dívčina výrazu začínal tušit, kdo za to všechno může. "Tyyyyyy!" ukázal na ní s děsivým pohledem. "Já?" zeptala se vesele dívka, která se ho jen tak nezalekla - po zážitcích v Lese Smrti, byl Keraiův zablácený obličej nic. "To jsi udělala TY!" třásl se kluk vzteky i studem. "Cože? To není možné… Přece si nemyslíš, že bych "já" byla něčeho takového schopná?" "Už jen to jak se tváříš, tě usvědčuje, takže mě radši neštvi…ty jeden mega-super-debilní Uchiho!"
"Ah!" chytila se dívka za srdce. "Jak jen můžeš? Jak?" falešně zavzlykala, "jsi tak krutý!" Teď už toho měl chlapec pomalu dost. A nejhorší bylo, že momentálně vůbec netušil jak tu šílenou holku nachytat a hezky pokořit! To teda klesl hluboko…měl by si aspoň špetku své hrdosti zachovat nějaký dobře mířeným vtipem.

Aby si hověla ve svém dočasném bydlení v Konoze. Usilovně přemýšlela co dělat se svým "přítelem". Nemohli být spolu už ze spousty důvodů, které si pro lepší orientaci ve své situaci zapsala.
1) Kyosuke se jí líbí, ale zamilovaná rozhodně není.
2) Vadí jí jeho drahá sestřička.
3) Ona netouží po lásce, ale po kamarádovi.
4) Ten kámoš musí být hrozně hezký, což Hoozuki je -> má ho ráda hlavně kvůli vzhledu.
5) Budiž. Líbí se jí i jeho povaha, ale to přišlo až později… - pořád je vzhled na 1. místě.
6) On si o ní myslí, že ONA je slabší - to samozřejmě není pravda.
7) Kyosuke se zbláznil.
K tomu 7. bodu. No…jak to vysvětlit… Po té co jí políbil, nic neříkala, a mladík to nejspíš mylně bral jako kladné znamení pro vztah. Po té se nějak rozloučili či co, Aby si totiž nebyla jistá, jak přesně, neboť z toho byla trochu v šoku. No a zkrátka od té doby se sice neviděli, ale za to: Už jí přišlo 10 milostných dopisů, 2 květiny, 7 krátkých vzkazů, 2 bonboniéry, 1 plyšový méďa s nápisem "I love you". Nezcvoknul se? Co to má být? To až zjistí jeho ségra… V tu chvíli někdo zazvonil. Bloncka už pomalu očekávala, že tam bude stát Sayuri ale na (ne)štěstí to byl jen další dárek. Malý balíček v růžovém obalu se srdíčky?! To snad ne! Servala z něj balící papír a spatřila malou krabičku. Nedůvěřivě ji otevřela a zírala. Uvnitř byly náušnice ve tvaru tygra se smaragdovýma očima.

"Už jsem v pořádku." Vyskočila Kiyo na nohy. Nebyla to sice pravda, ale vzhledem k tomu, jak na tom byl její tým, nemá čas na nějaký odpočinek. Už tak se cítila hrozně kvůli tomu, že její skupina přišla o svitek, když byla pryč. Sice to bylo na rozkaz Hokageho, ale stejně… Musí to napravit! Získá ty dvě ruličky Nebes a Země ať to stojí, co to stojí! Ovšem v okolí nejspíš nikdo nebude. Holt nezbývá nic jiného než taky vyrazit na cestu. Nezbývá jim zrovna moc času. Co když to nestihnou?

"Už abychom to měly za sebou. Nechce se mi tu takhle čekat - akorát sem někdo přijde a pokusí se nám ukrást svitek." uvažovala nahlas Akira. "Tak mu ukážeme co proto, ne?" mrkla na ni sebejistě Amaya, která si i přes velké protesty své přítelkyně ještě na chvilku zdřímla a teď byla plná energie. "No, já si tím nejsem zas tak jistá… Nikdy nevíš, kdo se objeví." Namítlo druhé děvče. "To je pravda, ale když si budeme věřit, tak to zvládneme líp, než když to předem vzdáme, ne?" usmála se široce Meekari, "takže pokud se něco stane, musíme se hlavně snažit." Dosud mlčící Yuni se na svou kámošku po očku podívala: "Co máš v plánu?" "Cože?" zeptala se zelenovláska nechápavě. "Jsi nějaká moc optimistická…" utrousila dívka, načež Amaya roztáhla pusu do ještě zářivějšího úsměvu. "Taky k tomu mám moc dobrý důvod. Mám novou strategii pro případ nouze." Po té se k nim naklonila a začala je zasvěcovat do své nejnovější taktiky.

Jaký vtip vymyslí Kerai? Zbláznil se doopravdy Kyosuke? Zvládne to tým Kiyo? Jakou taktiku Amaya vymyslela? Čtěte příští díl! XD

35. Kapitola - Momentálně žádné boje! Můžeme začít kravnout a flákat se!

24. září 2010 v 22:01 | NiCky
Tak tady máte novou kapitolu, jak jsem řekla...vlastně napsala XD Možná v ní budou nějaké chyby, možná bude taková a taková, ale vy to snad přežijete. XD Jinak je asi o trošku delší než bovykle, ale zase ne o moc, tudíž pochybuji, že poznáte rozdíl, ale možná jo... XD No nic, přeji hezké čtení. XD

"Jsme tu!" vykřikla nadšeně Kaisha, neboť už měla toho věčného běhu po krk a byla opravdu ráda, že jsou konečně na místě. "Dobrý postřeh!" poznamenal Kerai, netušíc jaké nebezpečí se na něj ze strany jeho "parťačky" chystá. "Hm, fajn. Tady se utáboříme," oznámila jim Sayuri a po té začala vydávat rozkazy: "Ty, půjdeš obstarat něco k jídlu." Ukázala na chlapce, "já půjdu prozkoumat okolí a ty," upřeně se zadívala na Uchiha dívku kousek od ní, "ty tu budeš hlídat naše věci, jasný?" K jejímu vlastnímu údivu, tmavovlasá holčina vůbec neprotestovala, jen poslušně kývla. To nebude jen tak! Něco má určitě za lubem. Přesto se Hoozuki rozhodla tuhle podivnou věc ignorovat - ať už ta bláznivá holka vymyslela cokoliv, s ní to nebude mít nic společného…a pokud ano…tak ať si jí radši nepřeje.

Z druhé strany věže si Akira dávala tu práci, aby vzbudila Amayu. "Já chci ještě spát!" "Ne! Máme toho hodně na práci!" "Kecáš…" "Ksakru neusínej zase!" "Já už ale usnula…" zamumlala Meekari z polospánku a její kamarádce poletovaly kolem hlavy červené křížky. "Tu svou nemoc včera jsi jen dělala!! Takže jsi jistě dostatečně odpočatá!" "Jenže ten pozdější boj s tamtěmi cvoky byl příliš namáhavý." "Jestli si toho nevšimla, nebyla jsi jediná, kdo se s nimi střetnul?!" "Ale udělala jsem nejvíc práce…" "Cože?" nevěřilo děvče svým uším, "všechny jsme odvedly stejný díl, viď Yuni?" Obrátila se na dívenku o kus dál. "Hm…" vydala ze sebe její kámoška a dál se věnovala zarputilému prohlížení něčeho na své ruce. Akira si povzdychla, co se to s jejím týmem v poslední době děje? Jedna je čím dál divnější (i když to už je vlastně dlouhodobé), další zase lenivější a ona sama…jaká je vlastně ona? Toť otázka! "Tak vstaneš už?" zkusila to ještě jednou na zelenovlasou Meekari. TICHO… po chvíli se ozvalo spokojené: "CHRUP, CHRUP…"
To už dívku dopálilo. Sebrala všechny síly, co v sobě měla a pořádně s Amayou zacloumala. Ta nejdřív otevřela jedno oko, pak druhé a nakonec poznamenala: "Nechtěla bych s tebou bydlet - nikdy bych se pořádně nevyspala."

"ZA DVĚ MINUTY SE PROBUDÍ!" zařvala z plna hrdla Tori. "Cože?" přiřítila se k ní Aki a pohlédla na ležící Kiyo. "Nevypadá to tak… A navíc, jak si tím můžeš být tak jistá?" "Jak asi, měla jsem SV - své vidění." "Jo, aha! Já jsem na tu tvou schopnost zapomněla!" A tak obě dvě napjatě sledovali svou nehybnou kamarádku, které už trochu poklesla horečka. 2 sekundy - nic…10 sekund - stále nic…16 sekund - odněkud se ozval jakýsi pták…20 sekund - ještě pořád nic…30 sekund - na tvářích dívek se objevily kapičky potu… 46 sekund - pták se ozval znovu…57 sekund - dívkám začaly slzet oči…80 sekund - mě už to přestalo bavit počítat… 1 minuta - ticho…minuta a půl - ticho přerušil další a úplně jiný pták… minuta a 58 sekund - sledovaný objekt se zachvěl…2 minuty - Kiyo se probudila. "Sláva!" vykřikly její přítelkyně a jaly se jí objímat. Po radostném mazlení a muchlovaní jim došlo, že horečku (i když ne tak hroznou jako předtím) má zrovna procitlá dívka stále, takže úplně v pořádku ještě asi nebude…

Kaisha se vesele rozhlížela kolem sebe a ti co by nevěděli, jakým utrpením si v posledních dnech prošla, a také si odmysleli, že se nachází v Lese Smrti, ti by si mohli myslet, že jde o šťastnou zdravou holčičku, která se kochá přírodou kolem a jen čirou náhodou se dostala k té obří věži vedle. Tak to ovšem nebylo a tmavovlasá dívka rozhodně nebyla tak nadšená jen kvůli pohledu na všudypřítomnou zeleň. Zatím bylo něco jiného… "Hej, koukej, co mám!" zakřičel na dívčinu Kerai - v každé ruce držel jednu rybu. Dívenka k němu přiběhla, podívala se na jeho úlovek a nakonec z ní vypadlo: "To máš jen dvě?" "Hej, zkus si je chytat sama!" ohradil se dotčeně chlapec a po té s úšklebkem dodal: "Ó promiň, já zapomněl - Slaboučký blboučký Uchiha něco takového nemůže dokázat." "Pche!" zlobila se Kaisha, ale tentokrát jen na oko. "Ty nemáš ani potuchy, co můj klan dokáže! A navíc jsou ty ryby syrové!" "Ohó! Tady Lady by chtěla rovnou pečené…a takhle ještě křupavé brambůrky k tomu? Nebo omáčku? A co třeba zapít to limonádou, he? Jsme přece v lese, těžko ti můžu přinést hotové jídlo!" "To já vím taky!" zaprskala na něj dívka, "ovšem ty si za to dneska úplně vypatlanej! Syrové maso, znamená pečení, grilovaní, či vaření nad plamenem…něco z toho. A k tomu je potřeba oheň!" "No a?" Nechápal kluk, "snad si se ho nezačala bát?" "Jistěže ne, ty tupče!" Poklepala si dívenka významně na čelo, "ale oheň znamená kouř a kouř přitáhne pozornost ostatních týmů! Už chápeš?" Keraiovi to teprve teď docvaklo, ale nehodlal se tím nechat pokořit. "No a? My si snad dokážeme se svými protivníky poradit, ne?" "Čím jsem si zasloužila být v týmu s idiotem jako ty." "Čím jsem si zasloužil být v týmu s takovým nafrněným Uchihou jako ty!" Kaisha už začínala být rozzuřená, ale pořád se držela. "No nic, budu rozumnější než ty a nebudu se s tebou hádat. Ty smradlavý a neužitečný ryby dej pod tamten strom." "Jako bych tě poslouchal…" zabručel chlapec, ale přes to udělal, co mu dívka nakázala. Už byl pod tím stromkem, akorát chtěl položit svůj úlovek, udělal jen ještě jeden krok a… "ÁÁ!!" Naprosto naletěl do předem připravené pasti! Teď visel hlavou dolů ze stromu, celý od bláta, protože Kaisha to zařídila tak, aby ho ten provaz táhnul k větvi o kus dál po zemi - což mělo za následek jízdu v bahně. A ke chlapcově smůle se mu nějaké to "blátíčko" dostalo i do pusy. Teď prskal, očividně ještě v šoku. Ovšem jestli doufal, že ať už to bylo cokoli, skončilo to, tak se pletl. Když totiž stočil pohled nahoru, k vlastní hrůze zjistil, že se nad ním houpe vosí úl a nemá daleko k tomu, aby na něj spadl. Teď záleželo jenom na jednom! Slituje se nad ním jeho tmavovlasá přítelkyně a zachrání ho před jistě nepříjemnými chvílemi, či ho nechá napospas osudu? To vše v příštím díle! XD

34. Kapitola - Konec nebo začátek?! Polibek!

17. září 2010 v 22:39 | NiCky
S touhle kapitolou jsem děsně nespokojená! XD Ani jí sem nechci dávat.... Ale musím se překonat...! Chjo XD A ještě něco pro Kaishu: Boris bude hubený! XDDDDDDDDDDD Ostatním tato věta může být fuk - je určená jen pro Kaishu. XD

Miina skupina náhle zmizela - jehlice ji nezasáhly, ale za to teď krásně zdobily okolní les. Dívky se rozhlíželi kolem sebe, ovšem nikde nikdo. Náhle se nad nimi ozvalo: "Kam to jako čumíte?!" Jen tak tak uhnuly před obřím mečem, jenž je měl pravděpodobně rozpůlit vejpůl. Druhý tým se nečekaně objevil kolem nich a úplně je obklíčil. "Co budeme dělat teď?" zeptala se sklesle Akira a Amaya si povzdychla. Plánovala další strategii, ale než stačila něco pořádného vymyslet, udála se opravdu zvláštní věc. Yuni zavřela oči a jejich nepřátelé se bezdůvodně chytili za hlavu a začali řvát.

BUM! Aby měla pocit, že jí explodovala hlava, ale naštěstí to nebyla pravda. Sice byla dost vyřízená, ale za to si konečně na vše vzpomněla. Za svou ztrátu paměti mohla ona sama. Po té, co jí smrtelně otrávil výstup Kyosukeho a jeho sestry Sayuri, přemýšlela nad tím, jak se snadno zbavit svého "přítele" bez nějakých nepříjemných scén. Vybrala si řešení trochu zvláštní, ale za to jistě účinné. "Pan" Hoozuki by se měl celkem snadno vypořádat s jejich "rozchodem", když bude vyděšený jejím krásným vystoupením před chvílí… Nebo snad ne? Z úvah jí vyrušil jeden známý hlas. "Jsi v pořádku?" Mladík se skláněl nad ní, v očích ustaraný výraz. Aby se tedy zvedla, usmála se a odpověděla: "Jasně jsem v pohodě, jen je tu něco, co ti potřebuju nutně říct." "Jo, to já tobě taky!" Pousmál se, čímž dívku dost překvapil. Co to má být? Jak to, že není v šoku z jejího nádherného, naprosto neuvěřitelného výstupu? A co by jí mohl chtít říct? Možná se s ní hodlá rozejít on… Ale to nejde, to on nemůže! Pouze ona má právo dávat ostatním klukům kopačky! Ona, úžasná Aby! "Je konec." Řekla klidně a Kyosuke vyvalil oči překvapením. Tohle nejspíš nečekal. "A…e…a…Udělal jsem něco?" vypadlo z něj nakonec. "Ano." Odpověděla mu bloncka chystajíc se odejít, ale mladík ji chytil za ruku. "Počkej, co to má znamenat? Tohle snad nemá být náš rozchod?! To nejde! Protože já…" "Prosím tě jen žádný scény…" protočila blondýna oči a v duchu lamentovala nad selháním jejího krásného plánu, "zkrátka se k sobě nehodíme - to se toho děje." "To není pravda!" odporoval jí okamžitě, "poslouchej mě, já tě…" "Chápu, jestli mě nenávidíš…" Pokývla dívka vševědoucně hlavou, neboť ji tenhle rozhovor začínal už pomalu štvát. Copak byla všechna ta práce na nic?! "Sklapni konečně!" vrazil jí Kyosuke facku, "já tě ksakru miluju!" A po těchto slovech ji políbil.

"Co se to děje?" ptala se Amya sama sebe a tu si všimla Yuni se zavřenýma očima. Přiběhla k ní a zatřásla s jejím tělem. Kamarádka jako by se probrala z transu a v té chvíli se zároveň vzpamatoval i nepřátelský tým. Přestal se držet za hlavu a řvát…ovšem působil značně vyčerpaně. Sagaray si rovnou dal šlofíka, k velké nelibosti Mii, která se sotva držela na nohou. Tmavovlasý chlapec na tom taky nebyl kdovíjak skvěle, i když asi líp než ostatní. V každém případě už nebyl pro tým 11 moc velký problém získat zpátky Akiřin batoh, jejich svitek a samozřejmě i svitek druhé skupiny - jak jinak. "Super, takže máme v podstatě hotovo." Řekla šťastně Akira s batůžkem v náručí. "Hm…" vydala ze sebe neurčitě Amaya sledujíc Yuni. Docházelo jí, že je něco špatně, moc špatně…

"Dojdi ho zase namočit!" nakázala Tori své parťačce a podala jí kapesník. Kiyo se stále neprobouzela a tak ji odtáhly k jezírku, které Aki poblíž objevila. Jejich spící kámoška měla stále hroznou horečku a tak jí na čelo dávali studené obklady. Otázkou bylo, zda to stačí? Jenže nic víc dělat nemohly…zatím… Navíc jim vůbec nešlo do hlavy, co se vlastně stalo. Jako poslední si pamatovaly jen to, jak běžely naproti své přítelkyni… Po té ztratily vědomí…

"Za jak dlouho budeme u té věže?" Zanaříkala Kaisha nahlas. "Teoreticky jsme už docela blízko…" začal Kerai, jenže tmavovláska ho nenechala domluvit: "Jak to ty můžeš vědět? Jsi jen…jen…" "Jen?" ptal se s úšklebkem chlapec. "Jen Kerai." Vybaflo děvče a chlapec se rozhýkal smýchy - už se mu taky vrátila jeho obvyklá nálada. "Ty si zase jen Kaisha. Vlastně ne…ty jsi ještě navíc hloupý Uchiha!" chechtal se. "Pff!" Jen počkej! Pomyslela si zamračená dívka. Však já ti ukážu! Teď si o sobě myslíš bůhví co, ale to ještě nevíš, jaké překvápko jsem pro tebe v duchu připravila…

33. Kapitola - Ha! Boj mezi týmem Mii a Amayi pokračuje!

8. září 2010 v 21:34 | NiCky
Bohužel ta kapitola neni zrovna o moc delší, jak jsem říkala, ale tak bude ta příští. XD Důležitý je, že tu máte aspoň něco. Jinak za veškeré chyby se omlouvám, ale jsem teď večer hodně unavená a opravdu vzorné kontrolování je už nad moje síly -> zkontrolujte to tedy za mě. XDD


Cizí tým se z dosahu Amayiných jehlic dostal jen díky tomu velmi rychlému klukovi, který všechny chytil a uskočil s nimi přímo závratnou rychlostí. Jenže právě tohle byl ten okamžik, na který Akira s Yuni čekali. Dívka, jíž patřil ukradený bágl, se vrhla na Miu se Sargayem i když mnohem radši by šla po tom úžasném a rychlém zloději batohů (co bude k sakru s jejím milovaným batůžkem?!). Jenže po tom už vystartovala Yuni…


Nemůže chvíli počkat? Rozčilovala se v duchu Kaisha, když už po jejím několikátém zavolání Sayuri nezpomalila. Ta holka si o sobě nejspíš myslí, jak je kdovíjak úžasná, jen proto, že získala oba dva svitky (nebes a země). Pche! Zaprvé jí s tím určitě pomáhal ten její trapný brácha a navíc jistě přepadli nějaký ubohý nebohý tým, který pořádně neuměl ani základy boje a jestli jo, tak v nich musel být tak hrozný jako…jako…áá! Ona tu skoro nikoho nezná a neví, kdo je tady v Konoze nejhorší. No, tak prozatím to místo obsadí Kerai i když je fakt, že zrovna on patří mezi ty silný (samozřejmě, že ona - Kaisha Uchiha je silnější) a navíc je hezký… Počkat! Přece na něj nebude myslet hezky, když jí tak urazil tím nařknutím z náklonnosti ke Kyosukemu. Však ona mu to ještě nějak oplatí… Dívce v očích zazářilo takové zvláštní darebné světýlko. Možná jí ten chlapec už nevadí tolik jako dřív, možná ho má dokonce ráda…Stop! Dál už nic nevyjmenovávat! Zkrátka i přes to všechno je to pořád idiot…teoreticky…takže si jistě zaslouží nějakou tu menší pomstu. Na ty byla ona obzvlášť dobrá. Takhle přemýšlela Kaisha, když běžela spolu se zbytkem svého týmu směrem k věži uprostřed Lesa Smrti, kam se měli s oběma svitky dostavit. Už z ní totiž celkem opadl ten šok ze setkání s Kahimiri a zbytkem její družiny. Přece jen to všechno s Keraiem přežili hlavně díky ní. To ona ho zachránila před plameny té šílené holky! To ona pak přišla na to, jak ji porazit! Takže její drahý parťák by jí měl vlastně za vše poděkovat, neboť bez ní by byl už dávno mrtvý! Hlavně díky těmto "hezkým" myšlenkám tmavovlasá dívka úplně zapomněla na to, jak je vyčerpaná a nakonec běžela tak rychle, že předběhla Keraie a dohnala Sayuri. Po chvilce jí dokonce předehnala…


"Další!" zvedla Aby misku. "Jasně, jasně…hned to bude." řekl jakýsi postarší pán, jenž vedl Ichiraku. Blondýna si bohužel moc nepamatovala jména nedůležitých lidí, takže ani jeho ne. Ale to je jedno, hlavně že ten chlápek dělá výborný ramen.
Náhle si někdo za ní odkašlal. Okamžitě se otočila a zůstala jen tak zírat. Před ní stál nádherný urostlý chlapec, jehož tvář jí něco říkala, ale ona nevěděla co. A jeho jméno…určitě ho taky někdy slyšela! Počkat, počkat… tady něco nehraje… Z nějakého jí neznámého důvodu byla v Lese Smrti, jenže vůbec si nepamatuje, co tam dělala. Teď tu před ní stojí úžasný asi tak šestnáctiletý kluk s pěknýma očima a ona má pocit, že ho zná, ale vůbec netuší, kdo to je. Proboha, co se s ní stalo? Dívka se chytila za hlavu a snažila se rozpomenout si. Ovšem marně! " Áá!" vykřikla, vstala a po té vyběhla ven, kde se opřela o strom a po té se sesula k zemi. Co se to s ní stalo? Co se to teď děje? Musí na to přijít….!


"Konoha senpuu!" vykřikla Akira a okamžitě poslala do bezvědomí Sagaraye XI Perverzního. Po Mie taky útočila, jenže ta už připravená se začala bránit a to dost úspěšně. Ovládala taijutsu stejně dobře jako děvče s kterým bojovala. Po tom se rozhodla přejít do útoku. "Mu!" V ruce se jí objevil obří meč nebo něco podobného - v každém případě jistě hodně nebezpečného. Dívka ho uměla skvěle používat a pro její nepřítelkyni Aki bylo stále těžší uhýbat. Yuni mezitím vytáhla své dvě dýky a soupeřila s tím tajemným chlapcem. Ten měl sice jen kunai, ale vzhledem k jeho rychlosti, nebyl boj s ním vůbec lehký. Ewari proto uskočila rozhodnutá změnit taktiku a použít nějaké ninjutsu. Jenže na to vzhledem k neustálému (životu nebezpečnému) otravování jejího protivníka neměla zrovna moc času. Zdálo se, že boj jako takový nikam zrovna nepovede a tak se Akira s Yuni daly do splnění posledního bodu jejich formace "Bojový Alík!" Nahnaly Miu a jejího parťáka k sobě. Po té se co největší rychlostí vzdálily. V té chvíli, Amya poslala na cizí tým svůj mrak otrávených jehlic. A nebylo to zrovna pomalu, takže ti dva, vzhledem k momentu překvapení, samozřejmě nemohli stačit uhnout ani, kdyby ten tmavovlasý chlapec zase použil svou neuvěřitelnou rychlost. Jenže, co to? Něco nevycházelo podle jejich plánu…

32. Kapitola - Formace bojový Alík!

31. srpna 2010 v 21:09 | NiCky
Takže tahle kapitola je podle mě kratší než obvykle, ale snad to přežijete. XD Jinak nevím, kdy bude zase další kapča, ale snad brzo. Jinak se omlouvám za případné pravopisné chyby. XDD

Chlapec, jehož kunai předtím přesekl lano, se rychlostí blesku objevil za Akirou, sebral jí batoh, vrátil se zpátky ke svému týmu a začal se v dívčině báglu přehrabovat. Dívky na něj vyjeveně hleděly snažíce si srovnat, co se právě stalo. Ovšem podařilo se jim to až po té, co mladík našel jejich svitek a celkem znuděně prohlásil: "To je přesně ten, co potřebujeme." Jako první na jeho slova zareagovala Akira, která, i když pořád trochu v šoku, začínala pociťovat neuvěřitelný vztek a stud zároveň. Ten kluk "jí " ukradnul "její" batůžek z "jejích" zad a ke všemu se svitkem uvnitř! Teď ho "jejímu" týmu nejspíš hodlá sebrat… Nepřipouštěla si, že se mu to podařilo jen díky jeho šíleně rychlým pohybům, ne, ona to dávala za vinu sobě. A byla pevně rozhodnutá dostat tu zatracenou ruličku zpátky a nejlépe i svůj drahocený batoh. A tak se na toho týpka před sebou vrhla. "Konoha senpuu!" Za pomoci své rychlosti a pružnosti začala točit svým tělem a při tom rozdávat kopy. Zasáhla Sagaraye, i Miu, jíž by obvykle s tímhle nedostala, ale vzhledem k momentu překvapení, jí taky zasadila nějaký ten dobře mířený kopanec… Ale toho chlapce, toho, který držel v rukou jejich svitek, nedostala. Mladík totiž uskočil tak rychle, až to vypadalo, že přímo očekával takovouto reakci. Akira se však nevzdávala, a dál ho zkoušela nějak udeřit ať už pěstmi nebo nohama. Amaya vidíc její počínání začala ukrutně přemýšlet (->má za následek černý kouř linoucí se z její hlavy). Pak na ni náhle zavolala: "Aki! Vrať se zpátky!"
Bojující dívka ji poslechla a Meekari s bojovým zápalem vykřikla: "Formace Bojový Alík!" "Hai!" zařvala okamžitě ostatní děvčata na souhlas a stoupla si na svá místa za zelenovlásku. "Kasamu towa!" Amaya po té začala házet velké množství svých otrávených jehlic a vypadalo to přibližně takto: Kývala se ze strany na stranu, ruce se jí jen míhali, takže z nich byla opravdu pěkná rozmázlá šmouha. Před dívenkou se vznášel obří tmavý mrak. To však ve skutečnosti nebyl žádný bouřkový a jinak celkem neškodný mráček, to byli její jehlice a věřte, že pokud zrovna v tomhle mraku někdo stál, tak to s ním mělo poměrně rychlý konec. Akira s Yuni proto čekali na reakci svých soupeřů.

Aby už byla dávno venku z Lesa Smrti a snažila se zjistit, proč byla brána nehlídaná. Jenže…jenže nikde nikdo… Nakonec to vzdala, protože ať už se stalo cokoli, jí to může být fuk. A tak se radši vrátila zpátky do vesnice a zašla si k Ichiraku na ramen. Kdy vlastně naposledy jedla? To by jí opravdu zajímalo…A ještě víc by jí zajímalo, co vlastně dělala v Lese Smrti? Však ona na to časem přijde. Ne nadarmo jí říkají, že je nejúžasnější osoba na světě i nejlepší a nejsilnější ninja v celém celičkém vesmíru.
Však ona zjistí, co jí tady uniká….

"No, to je jedno…já už stejně musím jít." Utrousil po chvilce Kyosuke a Kerai s úšklebkem poznamenal: "Takže sis vzal má slova k srdci?" "Ne, to určitě ne…" odvětil chladně druhý mladík a pak dodal: "Pouze tu je jistá osoba, na které mi záleží a kterou nutně potřebuju najít. Teď se zase ozvala mírně zaskočená Sayuri, ale své překvapení dovedně maskovala: "Neříkej, že chceš hledat tamtu blondýnu? Vždyť to ona předtím odešla!" "Ani se jí nedivím," bránil mladík svou přítelkyni, "ty lidi odpuzuješ už na míle daleko…" Než však mohl ještě něco říct, vrazila mu jeho sestra pořádnou facku. "Sayuri, ty jeden zasranej skrčku!" vyjekl, ale nechtíc si zkazit svou reputaci, po chvíli znovu nasadil výraz ledového klidu a utrousil: "Dobrá rána…" "Taky si myslím." Odpověděla jeho sestřička chladně, ale v očích jí bylo vidět jisté uspokojení.

31. Kapitola - Kyosuke se seznamuje se Sayuriným týmem. Aneb slavná dvojice Kaishy a Keraie je opět na scéně!

27. srpna 2010 v 11:55 | NiCky
Takže tady je nová a snad očekáváná kapitola VvN XD Doufám, že se bude líbit, ale já s ní zase nejsem kdovíjak spokojená... I když to u mě asi neni nic zvláštního XDD Tak čtěte.


"Tak to by stačilo!" objevila se před týmem 11 Mia
s jakýmsi chlapcem po boku. "Nech Sagaraye na pokoji!" zvolala naštvaně směrem k Amaye, která si užívala boxování do už viditelně silně fialového klučiny. Zelenovlasá dívka se podívala na příchozí hosty a zeptala se: "A můžu laskavě vědět proč? Ten malej hajzlík nás tu urážel, mě vyrušil z mého lenošení a ke všemu moji skupinu bombardoval kamením. Nemluvě o tom, že mě zasáhl." "Tvoje chyba…" pokrčila rameny s nervózním pohledem na potlučeného a už skoro udušeného parťáka, jenž se houpal vedle Meekari. Ta se na ni však jen znuděně dívala a nejevila žádné známky slitování nad ubohým bláznivým Sagarayem XI Perverzním. Chlapec vedle Mii však celkem bez zájmu poznamenal: "O co se tu jako snažíš M?" použil přezdívku, kterou kromě něj nikdo jiný nepoužívá, "vždyť víš, že mluvením se nikdy nic nevyřeší…" Pak udělal bleskurychlý pohyb a kolem Amayi prosvištěl kunai. Nebyl však namířený na ni, nýbrž naprosto přesně strefil a přeťal provaz za který byl druhý kluk zavěšený ke stromu. Tím pádem se mu uvolnily nohy, takže klučina rychle přeběhl ke svému týmu a Mia mu začala pomáhat. S odporem mu vyndala z pusy Meekariny propocené a teď i poslintané ponožky a rozvázala mu ruce. Při tom do něj hučela: "Ty idiote! Cos to zase vyváděl?!" Amaya, která doteď nevěřícně zírala na přeseknuté lano, znovu ovládla svůj výraz a otráveně koukala na lidi před sebou. Mezitím se za jejími zády objevily její přítelkyně, které doposud schované, vše slyšely a pozorovaly.


Kaisha s Keraiem šli
stále mlčky vedle sebe. Náhle se za nimi ozvalo chladný, ale moc dobře známý hlas: "Jo, tak já mám shánět svitky, aby náš tým prošel a vy dva ani nejste schopní poslechnout jednoduchý příkaz, který jsem vám uložila? Měly jste na mě čekat." Dvojice se otočila a spatřila
Sayuri s neznámým mladíkem po boku. Bělovlasá dívka si všimla, v jakém stavou jsou její, ne zrovna oblíbení, parťáci. Chvíli se na ně dívala, načeš se jich zeptala: "Co jste vy dva zase provedli? Jste úplně k ničemu…" Kerai, který už dlouhou dobu nic neříkal, náhle dostal potřebu začít mluvit a ke všemu ne zrovna přívětivě. "Tak hele, co si o sobě jako myslíš? To jak jsi nás zanechala v tom lese bylo fakt děsný a vůbec proč si tak přesvědčená, o tom že jsi lepší než my?" štěkal na a mladá Hoozuki ho po jeho slovech akorát spražila nepěkným pohledem a ledově řekla: "Já si to nemyslím, já to vím. A stačí mi jediný pohled, aby mi to dokázal. Koukni se na vás dva a na mě. Vy jste naprosto zřízení a já
mám svitek nebes i země. Takže kdo je tu lepší?" Kaisha na dívku nevěřícně zírala a chlapec chvíli taky, ovšem pak se začal tváři, jako že mu to je fuk a ať si říká, co chce když jí to dělá dobře. "Pro tvou informaci ty jsi nejspíš nebojovala s nějakými silnými týmy, na rozdíl od nás, ba kdoví jak jsi ty svitky sehnala. Kdo je vlastně ten chlápek vedle tebe?" "Tohle "to"," ukázala Sayuri na svého společníka, "je můj drahý bráška Kyosuke." Neříkala to kdovíjak nadšeně, ale ani nějak moc zle. "Myslím, že není povolena pomoc od rodinných příslušníků." Odpověděl s úšklebkem Kerai. "A co když sem ten někdo nepovoleně vtrhnul a je tu proti vůli účastnící se?" vpadl do roztržky bratr bělovlasé dívčiny. "Tak by ho měl nějaký čestný ninja nahlásit!" poznamenal v odpověď druhý chlapec. "No, to nevím…" mluvil mladík zvláštním tónem, "to by pak mohly jeho příbuznému, jenž se účastní zkoušek, odebrat oba dva svitky, neboť si je tým musí získat sám a bez pomoci neúčastnících se! Přinejhorším by dokonce mohli daného člena diskvalifikovat a s tím i celým tým, takže…" "…takže ten někdo nebude chtít zavařit své "milé" sestřičce a co nejrychleji odtud zmizí." Dořekl za něj s úsměvem Kerai. Kaisha to všechno sledovala a musela si přiznat, že na Sayuri s tím jejím bráchou docela žárlí. Chlapec vedle ní jí teď nevěnuje skoro žádnou pozornost! Vlastně si jí vůbec nevšímá! To není fér!
Ve snaze nějak upoutat jeho pozornost vyhrkla první věc, která ji napadla a byla pravým opakem toho, co chtěl její parťák. "A podle mě by tu měl Kyosuke zůstat!" Všichni se na ni podívali a ona dodala: "Nechápu, proč by měl jít pryč. Nikdo se to nemusí dozvědět, ne?" "To snad nemyslíš vážně! I když pitomýmu Uchihovi jako ty některé věci prostě nedojdou, co?" chlámal se Kerai, "víš ty vůbec, jaký by to byl průšvih, kdyby se na to přišlo? A pak, proč by tu měl zůstávat? Aha…!" Něco mu právě došlo. "Tobě se ten chlápek líbí, co?" "To NENÍ pravda!" zařvala okamžitě vzteky a rozpaky rudá dívka a kluk se poškleboval: "No jo, koukněme jak jsi zčervenala! Prozradila ses!" Pochechtával se, ale v duchu se mohl ukousat záští, jež v něm k Sayuřinu bratrovi stále rostla. Nedovolí tomu maníkovi, aby pobláznil jeho tmavovlasé společnici hlavu. To teda fakt ne! Tak se tam na sebe všichni dívali, Kaisha metala po Keraovi zlostné pohledy, ten se zas střídavě šklebil na ni a na dvojici z klanu Hoozuki před sebou. Ovšem ti si oba zachovávali chladný pohled.


"Co máte za svitek?" kývla Mia směrem k týmu 11. "Myslíš si, že vám to jen tak řekneme?" odsekla Akira, "nejdřív vy!" "Když vy nic nepovíte, tak my taky ne." Ve stejnou chvíli se však stalo něco moc zvláštního a týmu 11 hodně ošklivého…

30. Kapitola - Nikdy, ale opravdu nikdy nedráždi Amayu!

19. srpna 2010 v 20:57 | NiCky
NiCky konečně napsala novou kapitolu! Sice není kdovíjak dlouhá, ale ona je s ní z nějakého důvodu hrozně spokojená. Nějaké divné, ne? XD No, možná pochopíte, možná ne... NiCky má hrozně zvláštní hlavu a v momentální době se v ní rodí všelijaké divné věci a je možné, že je pochopí jen ona. XD Sice si není jistá, že tam nejsou žádné pravopisné chyby, ale přesto tohle dílo zveřejní.

"Ruce vzhůru, kalhoty dolů!" Před týmem 11 stál středně velký tmavovlasý kluk se sebejistým šklebem na tváři a mířil na ně prakem. "Co to má být?" řekla s přimhouřenýma očima
Amaya, kterou řev toho maníka dost rušil při jejím nicnedělání. "Neslyšelas mě?!" zařval chlapec, "ruce vzhůru, kalhoty dolů!" "Pomiň, ale dávat ruce nahoru je moc namáhavé a bez kalhot by mi byla zima," odpověděla mu dívka. "Pche! Ty se opovažuješ neposlechnout velkého Sagaraye XI Perverzního?!" zavyl klučina. Po jeho slovech se všechny holčiny, kromě Yuni, šíleně rozesmály. "Per-verz-ní-ho!" vypískla Akira, která se přímo popadala za břicho. "Tak vy si ze mě budete utahovat, jo?!" zavrčel kluk, "to se na to podívám." Dořekl a začal po nich z praku pálit jeden šutr za druhým. Děvčata se běžela rychle schovat, ale i tak se neubránily několika pěkným zásahům, z kterých budou pořádné modřiny. Jen Meekari zůstala tam, kde byla. Chlapec přestal pálit a vítězně se podíval na holku před sebou. "Tak co? Už se mě bojíš? Strachy se ani nemůžeš hýbat!" Vítězně se zasmál, ale pak zmlkl, když spatřil pohled v Amayiných očích. Samozřejmě i jí nějaké ty "kamínky" zasáhly. Takže nejen, že si ten malý hajzlík dovolil narušovat její osobní klid, on jí ještě (i když jen lehce) poranil. Z očí měla jen úzké štěrbinky a rty se jí roztáhly do zlověstného úsměvu. Vstala a chlapec vidíc její výraz, chtěl po ní znovu vypálit, ale zjistil, že mu jaksi došla munice. To bylo zlé…velmi zlé… Dívka se k němu pomalu přibližovala a kluk začal couvat. Tohle se mu nějak nelíbilo...hodně nelíbilo. "O co se jako snažíš?! Chceš se prát, jo chceš?!" "Ne, jistěže ne," řekla Amaya podivným hlasem, který nevěstil nic dobrého. "S tebou se já prát ani nemusím, tebe můžu rovnou hezky potrestat za to tvé hrozné chování a zkažení mého dosud příjemného lenošení." Po těchto slovech se na něj vrhla a během chvilky chlapec ležel na zemi, dívka seděla na něm a kroutila mu ušima. "JAU! To bolí! Přestaň!!" "Ale já ještě neskončila…" podotkla krutě zelenovlasá dívenka a vytáhla z batohu na zádech provaz. "C-co chceš dělat?!" vyjekl Sagaray XI Perverzní. Netrvalo dlouho a dozvěděl se to líp, než by chtěl. Krásně svázaný, zavěšený ke stromu, sloužil Meekari jako výtečný boxovací pytel. Jediné co jí na něm vadilo, bylo, že při každé ráně ze sebe vydával nějaký nepříjemný zvuk. Bylo to moc...otravné. A však Amaya, byla od narození chytrá a vynalézavá dívka, takže si s tím bez problému poradila. Sundala si z nohou propocené ponožky, v kterých jí stejně bylo horko, a nacpala je klučinovi do pusy. Teď už žádné nepříjemné zvuky nevyluzoval. Pouze začal mít takovou lehce nafialovělou barvu. Tím si boxující kunoichi nebyla jistá, neboť měl tak jako tak hlavu červenou od krve, která se mu v ní, protože byl vzhůru nohama, nahromadila.

Když se Tori probudila, první co zaznamenala, bylo, že jí všechno bolí. Druhým poznáním bylo, že kolem ní panuje divné ticho. Tu se jí vybavilo, co se vlastně přihodilo. Rychle vstala, při čemž všechny svaly v jejím těle zaprotestovaly a rozhlédla se kolem. Byla pořád na té cestě, kde je ten neznámý přepadl a kousek od ní ležely její přítelkyně - jinak nikdo. Okamžitě se vrhla k jedné ze svých kámošek. "Aki! Jsi v pořádku?! Prober se!" Dívka otevřela ztěžklá víčka a malátně se podívala na osobu před sebou. "Tori?" zeptala se nejistě a vstala. Po chvíli se jí podařilo na svou kamarádku zaostřit zrak. "Co se stalo?" "To netuším…" odpověděla druhá dívka suše. Po té děvčata obrátila svou pozornost na druhou, dosud nehybnou dívenku. Po několika voláních na ni a lehkých zatřeseních jejím tělem, došly k závěru, že asi bude lepší nechat ji, aby se probudila sama. "Vypadá, že je v pořádku…a rozhodně žije." Podotkla Tori, která zkoumala dívčin stav. "Ovšem, má horečku…" řekla, když položila ruku na Kiyino čelo, "…a to vysokou…"

29. Kapitola - Proč se vždycky "něco" přihodí?

10. července 2010 v 23:23 | NiCky
Konečně nová kapča... Omlouvám se kdyby v ní byli nějaké chyby (nejde pravopisné XD), ale nějak jsem se na opravování toho všeho pořádně nesoustředila... Snad to bude ke čtení XDD

Dívky se k sobě rozběhly. Ve stejnou chvíli však Kiyo zaznamenala rychlý pohyb. Než však stačila zareagovat, stalo se něco opravdu zvláštního a podivného. Vše se s ní zatočilo a ona zkolabovala. Před tím než ztratila vědomí, zaznamenala jednu věc…fialovou mašli.

Mlčky šli vedle sebe. Nevěděli o čem se bavit… Jindy se pošťuchovali, hádali a přemýšleli nad možnými způsoby zabití toho druhého. Jenže teď na jejich obvyklé kočkování ani jeden z nich neměl náladu. Věděli, že tehdy málem zemřeli, a i když se jim nakonec podařilo zachránit si své životy, nedlouho potom na ně dopadla sklíčenost. Celou noc nespali, dokonce bojovali, oba dva byli vyčerpaní, ale teď když je zase den a ostatní týmy jsou určitě v pohybu, nemůžou odpočívat. Navíc je tížily obavy. Nemohli zůstat tam, kde se odehrála celá ta událost, i když pokud se Sayuri vrátí, tak jistě na to místo. Ale oni tam zkrátka nemůžou být… a mají pro to celkem dobré důvody. Za prvé by se tam mohla vrátit Kahimirina parta a jim bylo jasné, že nebýt zrzčina tehdejšího překvapení nad objevením její slabiny, sejmuli by je, aniž by té divožence něco víc udělali. A za druhé…nikdo z nich, netoužil po tom, aby tam zůstali. Takže jak je tedy Hoozuki najde? A žije vůbec ještě? Kerai si musel přiznat, že je jistě silnější než oni, ale přesto! Určitě se chunninských zkoušek účastní i horší a nebezpečnější lidé než ti, co dosud potkali. Lidi, jež dokážou člověka zabít do minuty a ne proto, aby jim sebrali svitek či se kochali se pohledem na jejich krev. Lidi, kteří budou mít potěšení jen z toho, že někoho zabijí a bude jim úplně jedno koho. S někým takovým by měl problém i opravdu silný shinobi… Za takovýchto pesimistických myšlenek šli Kaisha a Kerai vedle sebe. Dokonce i jindy upovídaný chlapec byl potichu. Vzpomínka na krutost jejich nepřátel v nich zanechala hluboké šrámy.

Akira trénovala, Yuni objevovala své nové schopnosti (díky nimž sem děvčata tehdy dopravila ta přerostlá masařka) a Amaya…no, co byste čekali od "naoko" nemocné dívky? Po celou dobu odpočívala, vychutnávala si své vytoužené nicnedělání a jen čas od času dramaticky zavzdychala a zanaříkala si: "Necítím se moc dobře, je mi špatně, bolí mě hlava, bolí mě břicho, bolí mě prsty u nohou…" Taky nezapomněla na důkaz své nemocnosti kýchnout či zakašlat a jinak si dál v pohodě lenošila. A to má před sebou ještě celý den! Jak příjemné pomyšlení… Říkala si. To však netušila, že jí to zanedlouho něco nebo někdo zkazí.

Aby si zvesela vykračovala Lesem Smrti. Byla mistrem ve vyhledávání cest, na kterých má jistotu, že ji nikdo nepotká. Sice to nebyli vždy ty nejpohodlnější místa, ale za to si mohla nerušeně vykračovat bez toho, že by ji rušil nějaký tým skládající chudinské zkoušky… Vlastně se cítila celkem spokojeně. Udělala si pěkný výlet do přírody a všechno je v naprosté pohodě. Nic jí nechybí, protože už stejně zapomněla na kohokoliv, kdo by jí mohl scházet či vrtat hlavou. Ale jí to nevadilo. Ten člověk totiž jistě nebyl nějak moc důležitý, takže vůbec nevadí, když se jí hezky vykouřil z hlavy.
Usmívala se a v dálce už viděla jednu z bran do lesa (a taky z lesa). Nemusela se však schovávat, jelikož k jejímu vlastnímu údivu u ní nikdo nebyl. Co se jenom mohlo stát?

28. Kapitola - Hoozuki jsou zase spolu a Aby má v hlavě guláš.

28. června 2010 v 22:24 | NiCky
Tak konečně je tu dlouho očekáváná (pochybuji XD) kapitola. Snad se vám bude líbit...

"Ne!" zaprotestoval Kyosuke. "Cože?" vyvalila na něj Aby oči, "vždyť tě poranila! To jí za to nemůžu dát co proto?" "Ne," zopakoval mladík, "já si to zasloužil. A ty se přestaň plést do našich rodinných záležitostí. Měla jsi odejít…" "Prosím tě!" ušklíbla se dívka, "já jsem tisíckrát, ne-li milionkrát silnější než vy dva dohromady, takže…" "Bohužel se příšerně pleteš," přerušil ji chlapec, "ty nejsi ani tak z poloviny silná jako Sayuri nebo já." "He?" uklouzlo blondce, "mně se to, co jste zatím předvedli, nezdálo nějak světoborné a myslím, že bych se s něčím takovým vypořádala do minuty." "Protože jsme spolu nebojovali "doopravdy"," řekl Hoozuki, "to co jsi viděla, byla spíš menší sourozenecká hádka spolu s dojemnou chvílí vzájemného porozumění a následného ztrestání děsného staršího bráchy." "Eh…" koukala na něj Aby - na rodinné problémy nikdy nebyla expert. Nakonec utrousila:
"Já měla pocit, že ona je ta špatná a ne ty!" ukázala na dívčinu opodál. "Ona se mi jenom mstila za to, co jsem jí provedl." protáhl mladík obličej, "teď má však svou odplatu na mě vykonanou a…" "Počkej, nemysli si, že mi j těchhle pár škrábnutí, co jsem ti způsobila, stačí." Přerušila ho jeho mladší sestra. "No tak ségra, nezlob!" "Zopakuj to a vážně tě zabiju!" zavrčela Sayuri a pak o něco klidněji dodala, "jinak se s tebou mohu usmířit, ale…hodlám tady dodělat chunninské zkoušky." "OU NE!" zařval chlapec, "jistě provedeš něco příšerného!" Děvče se nad jeho řečmi ušklíblo a poznamenalo: "Myslela jsem, že mě ohledně tohohle necháš konečně na pokoji. Dali jsme si přece mír, ne?" "Správě…" povzdychl si mladík, "tak tedy dobrá. Dělej si, co chceš." Bloncka na ně chvíli zaraženě koukala a pak prohlásila: "Už mi oba lezete na nervy. Jdu!" Pfff! Nejdřív se oba dva tváří, jak moc se chtějí zabít a teď? Myslela si nakvašeně Aby, která vztahům členů rodiny Hoozuki momentálně vůbec, ale vůbec nerozuměla. A věci, kterým nerozuměla, neměla ráda tak je radši házela za hlavu. Stejně jsou oba dva divní! Prskala v duchu. A Kyosukeho už nemiluje! Vůbec jí na něm nezáleží, vůbec ho nezná, jo přesně tak! Ani neví, kdo to je!
O kom to vlastně přemýšlí?

Svítalo… Yuni byla už dávno vzhůru a nepřítomně někam zírala. Akira se jala budit Amayu, jenž dál spokojeně pochrupovala. "BUDÍČEK!!" zařvala jí přímo do ucha. Ta okamžitě vylítla a hezky mířenou ranou dívku odhodila o několik metrů dál. Když jí došlo, o koho se jedná, začala se okamžitě omlouvat: "Jé, promiň, já nevěděla, že jsi to ty." "To byla fakt pěkná rána," zamručela mrzutě kamarádka v odpověď. "Nemáš mě takhle budit!" odvětila jí na to Meekari. Pak jako kýchla. "Nejsi nemocná?" zeptala se její kámoška ustaraně. "Ne, to je v pořádku! Kašli! Kašli!" "Vážně?" ptala se dívenka dál. "Jo-! KAŠLI! KAŠLI!" tvářila se zelenovláska na umření, ovšem v duchu se smála. Bude mít volno! "No, já nevím." Nejistě se na ní Akira dívala. "Už v noci jsi začala mít menší potíže. Pořád si popotahovala a kuckala… "To přejde!" mávla Amaya hrdinsky rukou, "KAŠLI! KAŠLI! CHRCHLI! CHRCHLI!" "Víš co, mám pocit, že si se někde nachladila. Možná bys měla radši zůstat v klidu a odpočívat. Trénovala bys s náma a akorát by se ti přitížilo. To bys nám v boji pak ničemu stejně nebyla a…no… zkrátka se dnes moc nenamáhej, jo?" mluvila přítelkyně úzkostlivě a Meekari na to naoko otráveně odpověděla: "Fajn, to bude zase nuda…" V duchu však jásala. Je to tak snadné někoho obalamutit. Teď se může celý den věnovat jedné ze svých nejoblíbenějších činností - nicnedělání.

Kiyo se na chvíli zastavila. To není možné! Na místě, kde předtím svůj tým nechala, nikdo nebyl. Kdo koho porazil? To nezjistila, ale tušila, že její skupina ne. Teď se už kdovíjak dlouho honí sem a tam po lese a hledá je. Aspoň zatím nepotkala žádný cizí genniny, kteří by ji přitom zdrželi. Ovšem i tak si připadala strašně. Je členkou Anbu, ale není schopná nalézt své parťáky a určitě je hrozně zklamala, když tehdy náhle zmizela… Jenže ona musela! Snad jí to odpustí. Z chmurných myšlenek ji vytrhlo zavolání: "Tamhle je!" Ten hlas poznala okamžitě. Otočila se a spatřila Tori s Aki. Možná si všichni říkáte, že pak už to bylo v pohodě. Oni k sobě přiběhli, vše se vysvětlilo a dál se pokračovalo v testu. Tak by to možná bylo v nějaké dětské pohádce, ale tady jsme ve skutečném světě a navíc v Lese Smrti - zde jde všem o krk a hlavně těmto dívkám životy visely na opravdu tenkém vlásku…

27. Kapitola - Rozpustí se cukr ve vodě? Kahimiri taky!

16. června 2010 v 16:25 | NiCky
V poslední chvíli Keraie napadlo, že moudřejší než obraně stát před Kaishou a nechat se probodnout, bude vzít dívku do náručí a uskočit před útokem. Bylo ovšem už pozdě na to, aby se úplně vyhnul, takže Kahimirina katana mu věřte, nevěřte, usekla levé ucho. Chlapci se chtělo řvát bolestí, z rány mu stříkala krev. Nakonec to nevydržel a vykřikl. Právě tenhle výkřik prorazil i přes jutsu pod nímž byla za dva dny dvanáctiletá Uchiha. Technika přestala působit a dívka se probrala. Když si všimla, kde je, málem vyjekla. Potom jí ovšem došlo, že kluk, jenž jí držel je zle zraněný a kus od nich je ten pitomý a dost silný tým. Hned před nimi, zrzka se škodolibým výrazem ve tváři, sbírala ze země mladíkovo zkrvavené ucho a s takovou zvláštní jiskrou v očích, se do něj zakousla. Chudince Kaishe se zvednul žaludek, ale pud sebezáchovy byl u ní přednější, takže vyskočila z chlapcovy náruče a přemýšlela, co dělat. Napadlo ji, že jestliže je ta rusovláska tak zadobře s ohněm, musí být její slabinou voda. A tu umí ovládat…

"Suiton: Teppoudama - Živel voda: Kulka z vodní pistole!" Sayuri s úst vystřelila obrovskou vodní kouli a Kyosuke jí jen taktak uhnul a došlo mu, že bude zbytečné na ni útočit katonem. Takže vzal svůj srp na řetězu a zaútočil s ním na svou o dva roky mladší sestřičku. Ta před útokem lehce uskočila. Ovšem z chlapcovy zbraně hned na to, vystřelila spousta jehlic. Bělovlasá dívka měla co dělat, aby je stihla vlastními jehlicemi odrazit. "Nějak ses zlepšil." ušklíblo se děvče, "když pomyslím na to, jaký jsi byl dříve nemehlo." "Nehraj si se mnou nebo se spálíš!" ucedil naštvaně mladík a znovu se ji pokusil zasáhnout. Dívenka však snadno uhýbala. V jednu chvíli však uklouzala a Hoozuki ji málem dostal. "Nesnáším tě!" zakřičela na něj. "A co jsem ti JÁ kdy udělal?" zařval kluk. "Nedělej, že si na nic nepamatuješ! Nebo jsi vážně tak blbej, aby sis myslel, jakou budu mít radost, jestliže mě zavřeš do místnosti na odčerpávání chakry?! Či tě snad napadlo, že když mě budeš posílat k nějaké psycholožce, tak budu šťastná? Jak ti vůbec mohlo přijít na mozek, chodit mě tehdy po večerech trápit s tím pitomým bičem?!?!" třásla se Sayuri vzteky po celém těle. "Za to si můžeš sama!! Co jsem asi měl dělat? Přihlížet tomu, jak si se po Mangetsuově smrti stále uzavírala do sebe a nakonec zavraždila několik lidí z vesnice? Brala sis jejich chakru, povídala jsi si s biju! Něco jsem s tebou udělat musel!!" bránil se nakvašeně Kyosuke. "A jak mi měl asi pomoct ten zkurvenej bič?!" zavřískla dívka a znovu po něm hodila několik jehlic. Chlapec se jim vyhnul a s lehce smutným pohledem řekl: "Moc se ti za to omlouvám, jenže nic na tebe nefungovalo…říkal jsem si, že se třeba díky nějaké další bolesti přeneseš přes tu první a vzpamatuješ se." "Já se vzpamatovala v té chvíli, kdy jsem se dozvěděla o smrti našeho staršího bráchy! Teprve tehdy jsem se probrala ze snu a došlo mi, jaký svět ve skutečnosti je. Krutý a nemilosrdný!" Dořekla větu a z rukou jí vystřelili Charkova vlákna, kterýma posbírala všechny dosud na zemi ležící jehlice, a namířila je na mladíka naproti ní. Takovému kvantu se mladý Hoozuki nemohl vyhnout a dobře to věděl. Pokusil se je aspoň odrazit, ale přesto utržil hodně malých, ovšem vážných zranění. V té chvíli se u něj objevila Aby a směrem k Sayuri řekla: "Tak tohle si přehnala, holčičko!"

Ke Kaishininu štěstí byli poblíž řeky. Rychle přiskočila ke Keraiovi a do jeho zbývajícího ucha mu pošeptala svůj nápad. Chlapec přemohl bolest, jež ho ovládala, a poslechl kamarádčiny rady.
"Tak jdeme na to!" zašeptal a zaměřil se na vodu kolem nich. Ta náhle ožila a než mohla Kahimiri nějak zareagovat, plně ji zasáhla. Zrzka zaječela a k nevíře všech se začala rozpouštět. "Pomoc?!" zvolala přidušeně. Okamžitě k ní přiskočili mladíci z jejího týmu a během chvilky s ní zmizeli. "He?" zírala za nimi Uchiha, "to jako stačil jeden vodní útok a je konec?" "To jsou ale pěkní zbabělci!" vysmíval se jim chlapec, ale ve skutečnosti byl rád, že jsou pryč, neboť byl děsně vyčerpaný a nevydržel, byl ještě o něco déle bojovat. Pohlédl na Kaishu, a pomyslel si, jak rád by jí řekl, co k ní cítí. Jenže kdo ví, jak je na tom ona. Dosud se k sobě chovali odporně a pochyboval, že ona mohla prodělat stejnou změnu jako on. Dívka, která se na něj taky dívala, uvažovala úplně stejně. Tak na sebe koukali, dokud se Kerai nezačal culit: "Už jsi v pořádku, slintající příšero?" "COŽE?" zaplály dívce tváře, "kdo je u tebe slintající příšera?!" "Ty! Když jsi byla mimo, tak ti sliny z pusy tekly proudem." pak se kluk kouknul na své oblečení a zatvářil se zděšeně, "néé, tys mi poslintala i mé milované tričko!" To děvče parádně vytočilo: "Co? Přestaň tady kecat blbosti! Navíc ti to patří! Kvůli tobě mám naprosto zohyzděnou tvář!" "A já zase přišel o ucho!" ukázal si mladík na díru v hlavě a dívce se zvednul žaludek. Všechno bylo hezky při starém…

26. Kapitola - Ledy prolomeny! Kerai došel k neuvěřitelnému zjištění!

8. června 2010 v 21:54 | NiCky
Takže po týdnu a dvou dnech tu konečně máte new kapitolu. Už jsem ji ani nechtěla přidat, neboť se musím šprtat děják, ale nakonec jsem si řekla, že vás nezklamu. Co se týče článků od členů Naruto klubu - budou zítra, neboť jsem měla moc jiné práce a vy se prozatím spokojíte s mojí povídkou, že? XD A bodování je na tom takto: Má být v neděli, dnes je úterý...já v tuhle neděli XD dám body za oba dva týdny, neboť takhle by to bylo takový divný... (navíc se pak budete moc radovat z toho, kolik bodů jste si dokázali nashromáždit, jelikož za dva týdny jich bude víc než za jeen XDD) Jinak tady je již očekávaná kapča:

Kerai pomalu otevřel oči. Cítil se strašně a všechno ho bolelo. Rozhlédl se kolem sebe a spatřil ten jemu nesympatický cizí tým. Nikdo mu ovšem nevěnoval pozornost a tak si je mohl lépe prohlédnout. Ta divoženka co ho předtím skolila, měla momentálně na tváři divný úšklebek, chlapec vedle ní byl úplně bez výrazu (koho mu to připomíná?!) a mladík vepředu potěšeně něco sledoval. Když se tak nad tím zamyslel, všichni něco pozorovali. Pootočil se, aby zjistil, na co se to vlastně dívají, a zalapal po dechu. Na zemi ležela Kaisha s vytřeštěnýma očima a pěnou u pusy. Pravou stranu obličeje měla ošklivě popálenou. Teď se posadila, na tváři skelný pohled, a vytáhla kunai. Chce v tomhle stavu útočit na jejich nepřátele? To je přece hloupost! Myslel si klučia. Ona ale nevypadala, že by měla v plánu bojovat. Zbraň namířila k místu kde má své srdce a Keraiovi došlo, co chce udělat. Ona hodlá spáchat sebevraždu! Co si o sobě sakra myslí?! Sice je pitomej neschopnej Uchiha, ale takhle si nevážit života je fakt pěkná blbost! Chlapec ztěžka vstal, rozběhl se k ní a kunai jí z její roztřesené ruky vyrazil. Dívka však na něj nepohlédla a zamlženě zírala pořád před sebe. Za klukem se ozval zvonivý smích a následoval hlas té zrzky za nimi: "Ou! Tak náš chudáček se už probral! Asi byl ten elektrický šok moc malý. Měla jsem ho spálit, ale ta malá holka se rozhodla, že ho za každou cenu ochrání…" Cože? Ptal se sám sebe mladík. Ona mu když byl v bezvědomí, zachránila život! Proč to do Prčic udělala? Tmavovlásek pohlédl na děvče, které se začalo kývat sem a tam (k tomu si ještě něco broukalo) a uvědomil si od čeho má ty popáleniny. Dostala pryč od smrtelně nebezpečného ohně, který na něj byl namířený, a při tom se sama zranila. Možná jí přece jenom křivdil…vlastně ne…on jí nekřivdil, pouze měl své vlastní předsudky a nesnažil se poznat jaká je… A teď když nad tím uvažoval, došlo mu, že ji má rád a to z jakého je klanu, není vůbec důležité. Sotva došel k tomuto závěru, rusovláska šťastně řekla: "Tak tě konečně zabiju! Nemůžu se dočkat až ochutnám tvou krev. Mhm! A můj parťák se zatím postará o tvou přítelkyni." NE! Vykřikl v duchu Kerai a rychle sebral Kaishu ze země a pospíchal s ní pryč. Sice nechtěl utíkat z boje, ale její život je přednější. V tu chvíli se mladík, který celou dobu upřeně (a hlavně potěšeně) sledoval jeho kamarádku, nepříjemně uchecht, a dívenka v chlapcovo náručí sebou náhle začala divoce smýkat, tudíž ji musel okamžitě pustit. Nechápal, co to s ní je, ale pak mu to došlo. Ta Uchiha holka je pod vlivem nějakého genjutsu a nebo jiné podobné techniky! "A víš co?" zamyslela se Kahimiri, "je sice bezva sledovat, jak ta chudinka pod speciálním jutsu mého přítele blbne, ale možná pro tebe bude lepší, když zabiju, nejdřív ji, ne? Docela se libíš, takže ti věnuju pár vteřin života navíc. " S těmito slovy, vytáhla katanu a vyrazila proti bledé slintající děvence, která teď byla naprosto nehybná - dalo by se říci, že přímo čekala, až ji zasáhne. "NE!" zařval Kerai a postavil se do cesty útoku, jenž byl namířený na jeho kamarádku…

Amaya vymyslela jednoduchý, ale při troše štěstí účinný plán, jenž jí měl zajistit lenošení a nulový trénink. Zahraje si na "malinko" nemocnou holčinu. Bude stačit, když teď, před tím než si lehnou, řekne, že je nějaká unavená a rozlámaná a ani neví z čeho…v noci párkrát trochu zakucká a ráno to bude moct pořádně rozjet. Samé kašlání a stěžování si jí určitě na nějakou dobu omluví ze všech namáhavých a otravných práciček.

Aby poslušně odešla pryč, ale po pár metrech se zastavila rozhodnutá sledovat děj a v případě potřeby zasáhnout. Je sice hezké, jak se o ní Kyosuke bojí, ale copak si vůbec neuvědomuje, že je stokrát…ne tisíckrát silnější než oni dva společně? Dokázala by je vyřídit během sekundy a ani by se nezapotila - ba dokonce by zívala nudou! O ní se nikdo bát nemusí, za to ona o ostatní jo! No, tak dobrá! Bojí se pouze o Kyosukeho, všichni další jsou jí u…vy víte čeho. Prozatím se tedy bude jen koukat na boj.

Kiyo běžela lesem ve snaze najít svůj tým. Hokage ji původně chtěl dát do čety, která měla hledat Orochimara, ale ona ho poprosila, jestli by se nemohla vrátit na chunninskou zkoušku, protože nechce svůj tým nechat na holičkách. Sarutobi nakonec souhlasil, ale po té, co udělil zbylým shinobim z Listové rozkazy a pokyny při hledání Oroslizouna, jí ještě řekl o možnosti, že to její tým za tu dobu stejně nezvládl a nemusí se mu to už ani podařit. Sice je ještě nějaký čas do konce, ale bude dlouho trvat, než je najde a oni sami bez ní moc šance nemají. "Ovšem i když neuspějete, tak z tebe udělám chunnina. Jelikož jsi v anbu a všem nám je jasné, jak jsi na tom se schopnostmi. Klidně by jsi mohla, stát se i jouninem. Pokud bys však chtěla, můžu tě nechat pouze projít druhým testem a ty bys dál pokračovala chunninskou zkouškou, ale bohužel bez svého týmu…" Řekl tehdy a ta slova jí ještě teď zněla v hlavě a dívka doufala v brzké shledání se svojí skupinou, neboť se jí zdálo hodně nefér, aby postoupila jen ona a její kamarádky ne. Přesto věděla, že pořád je tato možnost lepší než varianta č. 2, totiž nevrátit se k nim a stát se chunninem jen tak. Žádná práce, žádná snaha o pomoc svým kámoškám…to nejde…
 
 

Reklama